Silvestr 2008
Publikováno: Tuesday, 17.03. 2009 - 10:22:35 Od: | 
Stalo se to dávno, na přelomu let 2008 a 2009.
Kdo všechno tam byl a co se tam odehrálo, se liší podle toho, kolik ten který účastník pil.
Ve skutečnosti to bylo vítání roku 2009. Příprava a domluvy probíhaly již během listopadu a prosince. Oč preciznější byly domluvy, o to větší zmatky zavládly v den odjezdu.
Odjezd na Kůzovou byl stanoven na 29. 12. cca ve 20 hodin. Z Řeporyj měli vyrazit Peca, Kryštof a Poky jedním vozem a po vlastní ose se chystal dorazit i Pepíno. Ten se nabídl, že někoho z nás vezme, že je domluven s Pecou. No chybička se vloudila, a tak s ním odjeli Kryštof i Poky a na osamělého jezdce Pecu nikdo nezbyl. Při předčasném (oproti plánu) nakládání potřebného materiálu a zásob na tuto expedici se u mě mihnul pan Murphy. Choval se velice tiše a nenápadně a vůbec jsem ho nezaregistroval. Naložili jsme náklad, posádku, popřemýšleli jsme, jestli máme klíče a všechno ostatní. Nic nás nenapadlo, pan Murphy také nic neříkal, a tak jsme vyrazili.
Po příjezdu na chalupu jsme se museli proházet sněhem, jak se občas v zimě stává. Okamžitě a střelhbitě jsme začali topit a jeli pro vodu. Když byly vykonány tyto v zimě životně důležité úkony, jali jsme se připravovat na naražení sudu. No a zase mezi nás zavítal pan Murphy. Ne, nenechal nám doma sud, ale raději narážečku s příslušenstvím. Během telefonátu s Pecou vyplynulo, že je už tak daleko, že nemá cenu, aby se vracel. Jakmile tedy Peca dorazil a vyložil náklad, pro změnu naložil Pokyho, kterému pan Murphy během nakládání schoval narážečku mimo zorné pole. Cestu tam a zpět přeskočíme, snad jen se zmínkou o tom, že Pepíno a Kryštof topili v kamnech a vařili grog. Nuže po návratu žízní zkoušených byl sud naražen. Zbytek večera a brzké hodiny ranní jsme strávili hraním společenské hry Osadníci z Katanu. Nakonec příjemně unaveni jsme šli spát.
30. 12. byl den ve znamení topení, vaření guláše a společenských her. To vše nám mělo pouze ukrátit čas čekání na poslední den roku. Ten vypadal následovně.
Ráno přijel Ucho a přivezl Vlastu, k velké radosti Pecy:-) Protože byl dostatečně silný a extrémně čistý led, tak jsme se rozhodli, že dáme tradiční curling. Rozdělili jsme se do týmů a začali hrát. Když jsme již nějakou dobu hráli, dospěl soused k názoru, že když to udrží nás, tak jeho taky, a vyrazil s pomocí rodiny kácet vrbu, která je jinak suchou nohou nedostupná. Takže na ledu bylo veselo. My jsme jásali nebo bručeli podle toho, jak se nám dařila hra, soused zahrál na motorovou pilu a sousedka volala na pištící děti. To hlavní ale teprve mělo přijít. Pro větší pohodlí jsme si s sebou totiž vzali lehátka, v nichž jsme občas seděli, když jsme popíjeli grog. No a v jednu chvíli Ucho strčil do sedátka, v kterém seděla Vlasta, a ta odjela dost daleko. A tak jsme se začali posílat přes rybník v lehátkách. Nejlépe to jezdilo Pepínovi, protože byl nejtěžší (toho jsme mimochodem využili při testování, jestli je led dostatečně silný). Když jsme už nějakou tu dobu blbli a vymýšleli vymoženosti typu roztlačit a roztočit, tak nám začalo být líto sousedovic dětí, které trošičku smutně koukaly na naši velkolepou zábavu, a začali jsme je vozit taky. V jednu chvíli došlo ke kolizi dítěte s Pepínem (pro neznalé postav: představte si souboj obra s Goliášem, kdy Goliáš nemá prak, takže takzvaně na férovku; Pepíno = OBR). V tu chvíli v nás všech hrklo – v aktérech kolize v důsledku střetu a v nás představou fraktur obou nohou chudáka Goliáše. Ten naštěstí nezačal bulet, jak jsme čekali, stoupl si, zjistil, že DOBRÝ, a vesele s námi řádil dál.
Protože odpoledne postoupilo a my jsme chtěli jít ještě na procházku do klidného lesa okolo zmlklého rybníku a s tiše našlapující zvěří, nezbývalo než nabrat petardy a vyrazit. Na procházku jsme vyrazili ve složení Peca, Ucho, Pepíno, Kryštof a Poky. Jako skoro vždy, když jdeme okolo křížku, i tentokrát jsme si udělali fotku a posilnili se teplým nápojem, který jsme měli s sebou v termosce. U rybníka proběhlo několik neškodných pyrotechnických hrátek se zakoupenou pyrotechnikou. Například raketa nejen že dobře lítá nahoru, ale také dobře „bruslí“.
Po návratu na chalupu se Pepíno pomalu chystal na návrat, neb jako drožkař nejvíc rejžuje na silvestra. My ostatní jsme chystali chlebíčky, dolaďovali gulášek a vyprazdňovali soudek. Pepíno nás nakonec i přes naše přemlouvání a vyhrožování prokletím opustil. Večer byl opět ve znamení zábavy. Došlo i na hraní, naštěstí jsem byl ušetřen dyngdyng-prdů. Tentokrát Ucho na kytaru bubnoval. Nakonec jsme udělali hudební Zombie kapelu ve složení Ucho, Poky a Kryštof. Video si můžete prohlédnout zde.
Nový rok v rádiu ohlásili o 3 vteřiny později než Frankfurt. To nás nepřekvapilo a vrhli jsme se na odpálení ohňostroje a připíjení sektem.
Ráno nás opustil Ucho – to jsme čekali – a taky Vlasta – to jsme nečekali. Potom jsme už jen dva dny nasávali atmosféru chalupy a polotmavou čtrnáctku. Což byl náročný úkol…
|
|
| |
|
Přihlásit se
|
|
Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Budete moct upravit vzhled tohoto webu, nastavit zobrazení komentářů, posílat komentáře, posílat zprávy ostatním uživatelům a řadu dalších.
|
|
Hodnocení článku
|
Průměrné hodnocení: 0
Účastníků: 0
|
|
