Čarodějnice 2009
Publikováno: Tuesday, 19.05. 2009 - 09:08:20 Od: | 
Napsat tenhle článek o tradiční akci která se poněkud netradičně zvrtla dříve než začala je celkem těžké. Ale když už máme takovouto internetovou kroniku, tak se do toho holt pustím.
Vstupní konstelace byla optimální, 30tého dubna ve čtvrtek, volný pátek, počasí dobré, množství účastníků rozumné. Bohužel ve vzájemných vztazích doutnal plamínek dlouho neřešených problémů. Stačilo jedno velmi neuvážené oznámení, jedna okamžitá reakce a jedna poněkud nedomyšlená snaha situaci zvrátit a rázem se nám osazenstvo smrsklo prakticky na minimum. Do průběhu věcí zasahoval dokonce i tzv. hradní pán a proměnil ventilovanou špinavou páru na cenzurní mlhu. Těžko říct, jestli je to dobře nebo špatně, nicméně nebudu tedy popisovat detaily, abych nemusel článek zbytečně přepisovat. Podrobnosti se dozvíte v legendách u táborových ohňů. Ve čtvrtek 30tého večer jsme tak ve velmi pozdních hodinách dorazili jen já a Poky, dovezli jsme kýtu něco přes deset kilo a sud kozla dvanáctky. Vybojovali jsme tradiční souboje s aktivací chalupy, naražením piva atd. a celkem mrtví jsme šli spát. Druhý den nás doplnili Ucho a Chuck, na kole pak později Jiří. Bohužel se nedostavil ani slibovaný Adrian. Výsledná rovnice tedy zněla, pět chlapů, každý dvě kila a k tomu dvacet piv. Na úvod jsme nainstalovali myčku, dokud jsme toho byli schopní a pak se pustili do příprav. Protože všichni patřili k veteránům, tak každý věděl co má dělat, posekali jsme zahradu, připravili ohniště, napíchli kýtu a za chvíli už se pod přídavným difuzorem z komínového krytu pěkně opékala. K tomu jsme se samozřejmě zakousli do pivního úkolu, myslím že jsem snídal tři piva. Jen nevím jestli to bylo v pátek, nebo v sobotu, ale nejspíš jsem pivo snídal každý den. První sousta ze zlověstně velké prasečí nohy tak byly opravdu k chuti a velmi lahodné. Jen masa nějak neubývalo. Mě naproti tomu ubývalo sil a hodil jsem boxy, Poky se nenechal zahanbit a brzo mě následoval. Když jsem se probral byl večer, trochu jsem doufal že přijdu a zeptám se: kdy jste snědli tu kýtu a dostane se mi odpovědi: zatím co jsi spal. Ta mrcha tam ale byla furt a o moc se nezmenšila. Naštěstí nás u ohýnku podporovali Vrtule s Pepou a vydatně nám pomáhali s konzumací. Mimochodem Vrtule krásně zhubla a celkem jí to seklo:o) Celodenní popíjení ale bylo znát, takže postupně se všichni vytratili do hajan. Ucho vyloženě zdrhnul po anglicku. Ustoupil jsem tedy od plánu vydržet až do rána, poklidil, obalil kýtu alobalem proti mouchám a chystal se spát. Jak znalci správně tuší, teď někdy se vzbudil Poky:o) Nicméně vidina dojídání kýty a dopíjení piv byla tak odstrašující a postel tak lákává, že jsem ho nechal svému osudu a šel spát. Poky se podle jeho vyprávění celkem slušně držel i navzdory snaze o rumovou narkózu, dal Kilbilla2 dvakrát za sebou, pak mi vyfotil východ slunce, ale nakonec ho jeho osud v podobě DVD Menu přeci jen dostihnul. Ten kluk se jednou dopracuje k tomu, že ten film předtím už ani nebude nutnej a menu postačí:o))) Sobota začala pokud se pamatuji nástupem na kýtu a pivo. Počasí nádherné, metoda jedno pivo za hodinu a za chvilku už jsme jí měli jak z praku. Bylo také potřeba dokoupit cigarety a tak mě a Pokyho Jíťa zavezla do Čisté. Tak trochu z hecu jsme měli trenky vytažené co nejveš a upatlaný trička zastrčený dovnitř. Nicméně v jednotě už jsou na nás asi zvyklý, protože se nikdo nad ničím nepozastavil. Výpravu pak Vrtule ještě zopakovala pro basu piv, kde přitom měla tričko nevím. Každopádně nás pak s Pepou opustili a my pokračovali v konzumaci piv i kýty. Postupně nám docházel salát a přílohy, takže se to čím dál více podobalo konzumaci čistého masa s pivem. Odpoledne jsem dal opět krátký boxík a Ucho mě pak vystřídal celkem dlouhým boxem s následným přesunem do postele. Večer jsem pak spálil roští u cesty zbylé od minule, byl to trochu čmoudík, ale je to pryč. Opět se šlo spát tak nějak poklidně. Ráno jsem posnídal šunku od kosti, ale nikdo další už se nepřidal a tak pro letošek neohlodané kosti putovali do mraveniště. Jinak se ale dá říct, že jsme to sežrali. Pivo jsme také vypili, Poky se statečně zakousnul i do té basičky a pro jistotu se lehce upravil než jsme stačili odjet. Protože jsme celkově vyrazili hodně brzo, zvolil jsem jako řešení objížďky mezi Rakovníkem a Novým Strašecím místo Krušovic poklidnou cestu přes Lánské lesy, do autopřehrávače vložil soundtrack z Easy Ridera a s Pokym jsme si cestu užívali. V Lánech jsem znal i jednu hospodu kde jsme kdysi jedli po jakémsi natáčení. Zajeli jsme na parkovisko, ale příliš pozdě jsme si všimli, že se z hospody stala za těch pár let asijská restaurace. Nu co, pokud si nedáme vepřové podivuhodné chuti tak to zvládem. Poky si samozřejmě dal pivo, pálivou polévku a pálivé jídlo, až měl trochu problém to sníst. Já zkusil kung pao a musím říct že bylo dobré. Oni tu restauraci totiž provozují Veietnamci a nedělají takové ty glutamátové omáčky jako číňani, takže to byla příjemná změna. Poky obsluhu poněkud rozhodil svojí neodbytnou snahou koupit misku ze které jedl polévku a lžičku k tomu. Nakonec je ukecal tuším za 350 a nevím jestli byli víc překvapení oni, já a nebo Poky. Ale sranda to byla, takže jsme pak vesele dojeli domů a to je konec příběhu. Ve výsledku to byly povedené čarodějnice, které bych samy o sobě řadil k těm lepším - jakkoliv by se dali řadit i k těm horším. Tak jsem si dal v rámci prevence vegetariánský týden a už se těším na další zajímavé příště.
|
|
| |
|
Přihlásit se
|
|
Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Budete moct upravit vzhled tohoto webu, nastavit zobrazení komentářů, posílat komentáře, posílat zprávy ostatním uživatelům a řadu dalších.
|
|
Hodnocení článku
|
Průměrné hodnocení: 0
Účastníků: 0
|
|
