Den šestý vlakem do Chyše, pivovar
Publikováno: Friday, 16.10. 2009 - 12:40:40 Od: | 
Peca se navrátil z údolí a Kůca konstatoval, že systém celtiček již neplní svou funkci a že to balí a jde dolů k vlakové trati do zastávky prostě pod střechu! Jak řekl, tak i učinil. Zabalili jsme se tedy všichni - já s Pecou jsme byli docela suší, Kůca s Pokym docela mokří. Balení v dešti a sestup do údolí proběhl v rychlosti a tak jsme již před sedmou ranní ždímali mokré věci na zastávce. Nakonec bylo rozhodnuto vlakový přesun do Chyše a tam se uvidí. Kolem osmé ranní jsme dojeli na vlakové nádraží v Chyši a ubytovali jsme se v místní čekárně.
Debata se začala točit kolem dvou možností našeho dalšího pokračování vlakový přesun na Kůzovou a tam se usušíme a uvidíme, nebo pokračovat směrem na Rabštejn. Nebylo to lehké rozhodnutí, ale nakonec jsme se přiklonili k variantě Rabštejn. Dále jsme ještě čekali, než otevřou v místním zámeckém pivovaře a mezi prvními jsme zabrali nejlepší místa u stolu, který přímo sousedil s dvěmi měděnými kotli na vaření piva. Dokonce se kolem nich motal místní sládek a prováděl pravděpodobně úklid a čištění kotlů. Vrhli jsme se na testování všech druhů místních piv a nakonec jsme zakotvili u piva černého. K tomu místní specialitu, která byla sice dobrá, ale z globálního pohledu dosti předražená. Pak ještě nějaké to pivko, použití místních pěkných WC, malé pivko na baru, platit a odchod. Na náměstí do jednoty pro chléb, pivo, rum a jahody. Pak batohy na záda a po silnici vystoupat do kopce nad Chyši. Cestou si oba zmoklí vysušili na sluníčku celtičky a spacáky nesením na hlavě a volným visením ve větru. Na vrcholku jsme byli již na pokraji sil a tak bylo rozhodnuto zabočit do lesa dle plánu, ale dále nepokračovat a rozbalit tábor. V borovicovém lese jsme postavili jurky a pro Kůcu jsme narychlo udělali také jeden improvizovaný kdyby přišla další bouřka samozřejmě nepřišla. Pak klasika ohýnek, večeře, rum, jahody a někteří dopít pivka, která jsme sem vyvláčeli z údolí. Ráno jsme sesbírali věci z provizorních špagátů na prádlo a vyrazili jsme nejprve lesem a pak dál místními loukami. Po průchodu vesničkou Radotín jsme se opět ponořili do krásného lesa plného hub. Těch hub (hřiby) tam bylo opravdu neuvěřitelně moc a kdybychom chtěli, asi by jsme nasbírali i tu pověstnou nůši chvilkami jsme o tom sbírání polemizovali, ale nakonec zvítězil zdravý rozum a houby jsme pouze sbírali do elektronického košíku fotografovali, což jsme ale po několikanásobném čekání na Pokyho museli také ukončit. Pak jsme již scházeli strmým srázem, abychom po překročení průzračného potůčku uviděli opět našeho průvodce zdejším krajem řeku Střelu. Já jsem neváhal a šel jsem se opláchnout v jejích studených vodách, mimochodem teplejších než pod mostem u Vladaře. Následně do vody přibyli i Poky a Peca, kteří se tam ráchali docela statečně. Pak už nás čekal jen další pochod po břehu Střely směrem k Rabštejnu. Cestou jsme ještě zahlédli pár hub, několik hezkých tábořišť, ale to jsme již zrychlovali krok a nezadržitelně jsme se přibližovali oblíbenému Rabštejnu, hospůdce, jídlu a pivku. Z dobrých zdrojů jsme byli informováni, že oblíbený Ranč již nefunguje (což se nakonec ukázalo jako milná informace) a tak jsme zapluji do první hospůdky, která je hned u silnice pod hradem. Přivítaly nás hezké lavičky s výhledem na údolí Střely a také útulná hospůdka, kde jsme prozatím zakotvili uvnitř a seznámili se s milou paní hospodskou, která dříve dělala na již zmiňovaném Ranči. Na stole první pivka, objednávka polévky a dále další pivka, atd. atd. Nakonec jsme se přesunuli, už v bujaré náladě, na venkovní lavičky, kde probíhaly další pivka, panáčky zelené, jídlo& To už si nás naše hospodská hlídala, panáčky nosila, vtipy poslouchala a sama nějaké dávala k dobru. Nálada byla uvolněná, prostě: Um baj vari vari vasingó& Nakonec s příchodem soumraku jsme zaplatili na zdejší poměry neuvěřitelné částky, načepovali pivko do petek, někteří se olíbali s paní hospodskou a vyrazili jsme na hrad na naše oblíbené místo na přespání. Někteří tuto část večera znají pouze z vyprávění. Nějak jsme se poskládali do trávy a dál už jen mrtvolný spánek.
|
|
| |
|
Přihlásit se
|
|
Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Budete moct upravit vzhled tohoto webu, nastavit zobrazení komentářů, posílat komentáře, posílat zprávy ostatním uživatelům a řadu dalších.
|
|
Hodnocení článku
|
Průměrné hodnocení: 0
Účastníků: 0
|
|
