VOVAKU 2010 - Etapa I. Kůzová - Machův Mlýn
Publikováno: Sunday, 31.10. 2010 - 20:06:44 Od: | 
Napsat článek o vovaku dá vždy trochu práce a letos se k této troše dobrovolně přihlásil Poky. Kdyby to nebylo naprosto vyloučené, mohli bycom si myslet že předpokládal že na to bude mít čas. Ale nakonec to vypadá že by na článek došlo až jestli náčelník lidožroutů Bu Mbal začne pít vodu, což jak znalci vědí není příliš pravděpodobné. Napsat to tedy musí někdo jiný, ...aha, takže já. Toto je tedy první díl ze serie článků vzpomínek na Vovaku 2010.
Naše putování začalo 5.7.2010 na Kůzové. Výprava se skládala z veteránů jako je Poky, zkušených borců jako Já (Peca) a Ucho a nováčků na vovaku, kterými byli Jiří s Kačkou a Chuck. Dodejme že tito množstvím absolvovaných internacionálních expedic jsou v podstatě také borci par excelance. Trasa spočívala ve sledování toku Javornice dolů po proudu až k Berounce a pak zase sledování Zbirožského potoka nahoru proti proudu. Kulturní program byl letos ve znamení mlýnů a života na malých vodních tocích obecně. Kůzováci dostali v předvečer výpravy nalejvárnu ze skladby a fungování vodních děl jako jsou jez, náhon a rybník, vyspali se z postkudějových opiček a onoho pondělního rána jsme vyrazili. Hned po půl kilometru u Vojtova mlýna proběhla ukázka rybníku a v nezřetelném pozůstatku náhonu směrem k dolnímu mlýnu jsme si osvětlili vodní dílo derivační. Dále jsme pokračovali přes Kazilku stále podél Javornice a probojovávali si cestu občasným roštím až ke Kočkovu mlýnu. Tam nás čekalo v podstatě nemilé překvapení v podobě mlýna rozdrceného na prach. A to doslova! Celá budova byla zbořena a rozdrcena v drtičce. Tento v podstatě šílený počin částečně vysvětlilo když jsme popošli za roh pod viaduktem, do míst kde stávala Chaloupka Dědy Jahody. Místo ní tam teď trůní monstrózní kanadský srub za několik desítek milionů, který má ze zadní strany dokonce stáje. Skutečně nechutný příklad toho když má někdo peníze a postrádá cit pro generacemi utvářenou kulturní krajinu. Dále jsme prošli lesem podél říčky a v poledne se dostali k rybníku Vožehák, kde jsme si dali pivko a párek. Po tomto skromném obědě jsme pokračovali dále, údolí Javornice je v těch místech trochu více rozšířené a protkané kaskádou mlýnů. U Uhrovic mlýna turistická značka stoupá z údolí do obce Milíčov a právě když jsme dorazili k tomuto místu dohnala nás zatahující se namodralá obloha a spustily se hromy/blesky. Ucho nás chtěl hnát dále nahoru, ale skupina majíce v paměti loňské zážitky z bleskostřelnice na Vladaři tyto snahy bojkotovala. Místo toho jsme si vytáhli ponča a sedli si na batohy. Rázem sedělo pod svahem v zatáčce silnice třetí třídy šest pogumovaných slepic, kterým vykukovaly jen obličeje. Pohled to byl k popukání sám o sobě a celá situace byla tak komická že jsme dostali záchvat smíchu. Musím říct že ničemu jinému jsem se v tomto roce tak nenasmál. Přeprška naštěstí neměla dlouhého trvání a za chvíli jsme po silnici vystoupali do Milíčova, dali si tam lehkou sváču a pokračovali dolů do údolí k Machovu mlýnu. Před mlýnem jsem začal mít pocit že nás sledují minimálně čtyři páry očí a když jsme vpadli na vstupní louku u mlýna spatřili jsme na ní Stargate. Sedmý symbol byl právě zadán a červí dírou se na nás valily hordy malinkatých SG-Teamů podporujících svůj postup palbou z Psedmdesátek. Jak jste jistě poznali, na Machově mlýně právě probíhal dětský tábor s tematikou stargate. Nějvětší překvapení však přišlo o minutu později, kdy na cestě před pomyslnou mlýnskou bránou vyběhla z červí díry Míla a s nevěřícným zrakem pronesla "nazdar Kůzováci, co tady děláte?" Shodou okolností byla na táboře jako zdravotnice a toto nečekané shledání bylo velmi milé a užitečné. Machův mlýn, jakkoliv to na jeho webových stránkách vypadá luxusně, je v podstatě omšelé táborové zařízení ROH s předělanou mlýnskou budovou a spoustou chatek na přilehlé louce. Je tam zřízený i bazén, který někteří z nás využili k osvěžení. Pokecali jsme s Mílou, dali si pivo a nějaké hermelíny, Ucho dokonce vyzkoušel místní rajskou zbylou od oběda a pochvaloval si jí. Míla nám pomohla s dotočením pitné vody a vyprovodila nás za tábor. Byl již večer a mi chtěli jít jen tak daleko než se nám bude něco líbit jako místo na přespání. Zhruba po kilometru pochodu sevřeným údolím jsme došli na velmi pěknou údolní louku s příjemným zalesněným rohem. Navíc tam polní cestu po které jsme přišli protínal roztomilý potůček s čistou vodou, ideální nejen na mytí ešusů. Utábořili jsme se tedy, postavili jurkiště a dali se do přípravy chutných pokrmů. Poky vytáhl tentokráte US ARMY jídlo, kterému do vnějšího obalu nalejete vodu a ono se uvaří díky chemické reakci. Vrchol večera ovšem obstaral Chuck, který byl na mlýně líný lézti do bazénu a to přesto že se mu do zadní tváře zahryzl věrný přítel všech čundráků, rozkošné zvířátko vlk. Chuck tedy odstrojil své svršky kromě trenek, popadl ručník, vymínil si že ho nepůjdeme fotografovat a vydal se ke strouze. Technicky to prý provedl tak, že si do té ledové strouhy sednul! My jsme si pak u večerní konzumace jahod s rumem představovali co všechno by se mohlo stát, kdyby třeba děcka z tábora měla noční bojovku "Mílo, Míloo, já jsem za táborem viděla bílé prasátko rochnit se ve strouzeéé". Po pár podobných vtipech a troše rumu jsme znaveni usnuli.
|
|
| |
|
Přihlásit se
|
|
Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Budete moct upravit vzhled tohoto webu, nastavit zobrazení komentářů, posílat komentáře, posílat zprávy ostatním uživatelům a řadu dalších.
|
|
Hodnocení článku
|
Průměrné hodnocení: 0
Účastníků: 0
|
|
