VOVAKU 2010, Etapa V. Jelení louka za Točníkem - Kůzová
Publikováno: Monday, 08.11. 2010 - 21:57:40 Od: | 
Závěrečný článek o našem putování plný cestování, jídla, a ležérně zkonzumovaných piv.
Páteční ráno bylo poklidné, díky západní orientaci louky nás sluníčko nechalo v klidu spát a užít si poslední noc vovaku. Ucho byl tradičně sbalen první a popouzel nás k odchodu obracej oči v sloup, kdyby tam nějaký byl. Vše by proběhlo hladce, ale o zdržení jsem se tentokrát postaral já. Měl jsem neodbytný pocit, že mě svrběj koule a nebylo to proto že bych byl v nějakým podniku a fetoval tam nějaký sračky jak hlásá známý moderátor EZO.TV. No podíval jsem se a bylo tam. Klíště na pytlíku! :o))) Provedl jsem tedy zakapání sadou Juwimgel a vydali jsme se po polní cestě směrem k obci hředle. Ačkoliv bylo brzké dopoledne, sluníčko již pálilo jako čert. Prošli jsme obcí a směřovali dále směrem na Beroun, nicméně bylo jasné že tam nemáme sílu dojít a stočíme se na Zdice. Asi po hodině putování jsme udělali pauzu na takových kládách, přichystal jsem si náčiní a začal operovat. Měl jsem tentokrát Chuckovo štěstí, že mě skupina také ohledulplně nezačala fotografovat. Řeknu vám polejvat si pytel silnou desinfekcí není úplně good idea, obzvlášť když ta desinfecke kromě pálení i barví. Nicméně operace se zdařila a klíště jsem si schoval na pozdější rozbor (naštěstí negativní). Po pauze jsme překonali znatelný kopec a začali klesat dolů do údolí k obci Zdice. Úplně mrtví jsme před polednem dorazili na nádraží a skupina se jala zaplout do nádražní hospody. Neměl jsem na to sílu a čekal venku s batohy, nicméně pak mě vystřídali Jiří s Kačkou a tak jsem šel dovnitř na klasický nápoj z koly a sodovky. To Chuck, Ucho a Poky vevnitř lemtali točené pivo a moc se nevzrušovali ubíhajícím časem. Vlak měl koneckonců podle cedule 10min zpoždění, ale já jsem po všech zkušenostech s cestováním do Zlína věděl že tyto údaje se musí brát pouze orientačně a trochu jsem je popohnal. A měl jsem pravdu, protože když vlak přijel se zpožděním pouhých dvou minut, měli to chlapci hodně naknop zaplatit a doběhnout k vlaku. Následný krátký přesun do Berouna proběhl naprosto v klidu. Protože jsme tak nějak věděli, že máme v Berouně přes půl druhé hodiny času než nám pojede spoj do Rakovníka bylo na snadě zajít někam pěkně na obídek. Jakožto znalec místních poměrů jsem neomylně navrhl že musíme navštívit pivovar Berounský Medvěd, který je shodou okolností kousek od nádraží. Vyhledali jsme ještě pro jistotu jak jede vlak Uchovi, ale protože se s naším skoro kryl, bylo rozhodnuto. Vedl jsem skupinu rázným a neomylným krokem a se škodolibou radostí jsem za zády tušil jejich zděšené a podezřívavé výrazy. Čtenáři který tuto hospodu nezná bych to vysvětlil asi tak, aby si představil že se po panelové cestě vedoucí pod betonovým mostem blíží ke starým drážním budovám, které nevypadají zrovna vábně, natož aby v nich šla vytušit příjemná restaurace na kterou přitom odkazují cedule. Aby se efekt znásobil vyjel nám naproti vysokozdvižný vozík a i kovošrot na dvoře vypadal obzvláště rozbordeleně. Ovšem po vstupu dovnitř byli Kůzováci ohromeni podobně jako před lety já. Rozevřela se před námi mohutná šenkovna plná lidí a neomylného chmelového odéru. Usadili jsme se u jednoho z masivních dřevěných stolů a začali zkoumat jídelní lístek. I vybrali jsme jak jídlo, tak některé z místních piv, která jsou stejně tak chutná jako porce velké. No co vám budu povídat, po pěti dnech putování žranice maximální, až nám z toho Kačka začala usínat s čelíčkem na stole. Jen neradi jsme tuto oázu později opouštěli. Na Ucha udělala velikost porcí v poměru k cenám takový dojem, že tam o týden později vzal rodinku na oběd:o) Nicméně daného dne jsme se s ním na nádraží rozloučili a šli si chytit vlastní vlak. Do Rakovníka toho dne cestovalo hodně lidí ale měli jsme štěstí a naše nyní již jen pětičlenná skupinka si přisedla k takové elegatní paní v nejlepších letech, s čistým oblečením a sportovní figurou. Aby to pochopil i náš pornoznalec teoretik Kryštof, klidně by na ní šlo použít označení MILF. No prostě byli jsme coby týden skoro nemytý čundráci poněkud v nepoměru. Vlak se rozjel, vzduch se pohnul a krajina za okny se začala míhat. Po chvíli přišla průvodčí, vzala si naší skupinovou jízdenku, označila jí a pokračovala dál. To trochu rozhodilo naší spolucestující a začala mávat jízdenkou, ovšem průvodčí to nechalo zcela chladnou a pokračovala dále. Poky, jak už to tak on umí vycítil svojí příležitost k fóru a snažil se paní uchlácholit ona si asi myslí že smrdíte jako my a patříte k nám . Tím pádem jsme propukli v smích, který i průvodčí vytrhnul z konceptu a vrátila se ke kontrole skupiny s jednou poněkud nesourodou členkou. Naštěstí paní byla veselá kopa a vzala to sportovně, že tak hrozné to zase není, prohodila pár zdvořilostních vět a zase se koukala z okna jako předtím. Vlastně už ani nevím, jestli jsme do Rakovníka dorazili společně, nebo si někde vystoupila. Nás trochu potěšilo že v našem okresním městě byla na nádraží hospoda otevřena a dlouhé čekání jsme si jali zkrátit právě tam. A když v Rakovníce, tak jedině Bakaláře. Pár jsme jich tam v tom parném dni bouchli a ani z velmi podivné obsluhy jsme si moc nedělali. Následovala známá cesta vláčkem do Čisté. Tam nám strojvůdce vrátil vtípek, protože si vyžádal naší jízdenku a postupně na každého prstem ukázal, takže to máme za dva tisíce, vy taky za dva tisíce, vy taky a vy taky. Pointa byla v tom, že do Čisté jezdí vlak se specifickým způsobme odbavení cestujících a jízdenku si cestující musí označit sám, jinak jen neplatná (ikdyž je jinak platná). Z Čisté půl skupiny pochodovalo na Olšák a ta menší půlka = já a Chuck rovnou na chalupu. Následoval boiler a lehká afterparty na zakončenou, během které se asi nic zvláštního nestalo, protože si nějak nemůžu vzpomenout jak to vůbec proběhlo. V sobotu jsme pak poměrně brzo poklidili a vyrazili domů, probrat se ze sportovních výkonů a aklimatizovat se na návrat do civilizace. A to je i konec mého vyprávění o letošním Vovaku, doufám že vás to bavilo a že článek z příštího ročníku napíše zas někdo jiný. A že někdy bude příští vovaku, o tom není třeba pochybovat.
|
|
| |
|
Přihlásit se
|
|
Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Budete moct upravit vzhled tohoto webu, nastavit zobrazení komentářů, posílat komentáře, posílat zprávy ostatním uživatelům a řadu dalších.
|
|
Hodnocení článku
|
Průměrné hodnocení: 0
Účastníků: 0
|
|
