Jadran 2005 - KŮZOVÁCI

Tak jsme již podruhé zamířili směrem na jih, užívat si zaslouženého odpočinku a našetřených penízků jako skuteční milionáři. S přípravami se začalo jako obvykle již ve značném předstihu - loď se zarezervovala a platila z části ještě v roce 2004. Měsíc před odjezdem jsme

dovybrali zbytek peněz, doladili detaily a už se jenom těšili na moment odjezdu. V odjezdový den jsme se sešli u Sila v Řeporyjích a vyrazili k Jadranu.
Cesta probíhala v relativní pohodě, kolony skoro žádné. Pouze posledních cca 400km jsme raději sjeli z nové dálnice a loudali se chorvatskými okreskami, což nás značně vyčerpalo. Po příjezdu do Splitu jsme chvíli bloudili a hledali naší marinu (Marina Kaštela). Po malých zaváháních jsme ji našli. Čekala nás nejen posádka druhé lodi v čele s přemkovým otcem, ale také dopoledne v rozpáleném přístavu a zatím bez lodi – ta se pro nás uklízela a poté jí Přemek přebíral a my se konečně mohli nalodit. Bohužel se stalo dobné nedorozumění a naší lodí nebyla v crewlistu uvedená loď Panther (což jsme měli všichni natištěno na trikách), ale loď Talitha (Svorně jsme si proto mohli říkat jelita…).
Ještě týž den jsme napnuli plachty a rozhodli se změnit kotviště. Proběhl malý jachtařský závod Panuška vs. Panuškovi, který jsme samozřejmě vyhráli a jako první házeli kotvu v zátoce Nčujam u ostrova Šolta. Po pár minutách dorazila i loď druhá. Čekal nás celkem klidný večer na kotvě, několik kozlíků i krapet něčeho silnějšího.
Druhého dne bylo rozhodnuto o směru k ostrovu Hvar. Druhá loď se bohužel musela vrátit do Splitu, jelikož bylo nutné ostranit pár závad, které se na ní objevily. Bohužel jsme se s ní do konce týdne již nesetkali a byli jsmeodkázáni jen na chatrný kontakt vysílačkou a nebo pomocí mobilů. My jsme za krásného počasí užívali jachtařské pohody a svižně se blížili k ostrovu Hvar. Městský přístav byl v moment našeho připlutí již plně obsazen a za panujícího směru větru pro kotvení ne moc vhodný. Proto bylo rozhodnuto přejet na Svatý Klement (cca 2 míle) a tam v průlivu strávit noc na kotvě. Barometr pomalu klesal a meterologická předpověď nevěštila nic dobrého. V průlivu bylo loďmi dosti plno a začal se zvedat vítr. Ještě jsme nevěděli co nás čeká, ale měli jsme se to brzy dozvědět – noční bouřka, liják a několikanásobné neúspěšné překotvování za tmy, kličkujíce mezi loďmi z nichž co chvíli nějaká řešila stejný problém jako my. Nikdo se moc dobře nevyspal, ale nakonec přeci přišlo ráno a ponurá noc skončila. Byl to opravdu intenzivní kurs kotvení a překotvování za stížených podmínek.
Plni dojmů z minulé noci jsme se rozhodli další den strávit v přístavu v bezpečí u pevného mola. Naším kotvištěm se stala ACI marina na Satém Klementu. Při našem příjezdu byla už dosti plná – asi i ostatní jachtaři zatoužili po pevné zemi pod nohama a jistém kotvišti. Po řádném okoupání v místních sprchách jsme se rozhodli navštívit jedu z malebných hospůdek na druhé straně ostrova – cca 600m chůze lesem a kaktusy. V hospůdce jsme si dali pizzu a vínečko a pěkně jsme si to užili. Druhý den ráno proběhlo doplnění zásob a hurá jachtit.
Počasí jachtařsky dokonalé a příď lodi namířená směrem k přístavu Komiža na ostrově Vis – jeden z nejkrásnějších přístavů, které jsem měl tu čest ve středomoří navštívit. Spousta malebných hospůdek atd. Po setmění jsme podnikli společnou procházku přístavem a městem, zmrzlinu, nákup levného vína, které se opravdu skoro nedalo pít a jiné atrakce.
Následující den byl ve znamení brzkého stávání a odjezdu na Biševo k prohlídce vyhlášené modré jeskyně, která je nejkásnější v raním sluníčku. Jedná se o jeskyni v útesu u břehu, do které vede podmořský tunnel a tím prochází sluneční paprsky. V jeskyni se tak vytváří nádherná hra barev. Návštěvnící a tedy i my vjíždějí do jeskyně na loďkách. Naše posádka se rozdělila na dvě party a zatím co jedna kroužila s lodí opodál, druhá si prohlížela krásu jeskyně a naopak. Po prohlídce jsme vyrazili k přístavu Stary Grad. Cestou proběhlo parádní koupání na laně, kam se vešla celá posádka (kromě kapitána – ten samozřejmě kormidloval…). Střídavě jsme se topili, nebo si to užívali, podle toho jak Přema přiložil pod kotel. Stary Grad nás přivítal plným přístavem a nebýt jednoho hodného čecha, asi by jsme si ani neškrtli. Naštěstí se tedy místo našlo a my mohli v klidu vyrazit obdivovat krásy města.
Ráno bylo rozhodnuto, že na doporučení skušeného již zmíněného českého kapitáno ze sousední lodi poplujem do jené zátoky na ostrově Šolta. Bohužel až cestou se ukázalo, že si to spletl a že dotyčná zátoka se nachází na úpně jiném ostrově. Z tohoto důvodu jsme museli doplout až do přístavu Maselnica na Šoltě, který byl bohužel zcela zaplněn. Proto jsme museli zaimprovizovat a zakotvit v úzké zátoce Šešula. Kotvili jsme těsně u cedule Cold drinks a nad námi se ve stráni tyčil jakýsi zavřený bar z bambusových rohoží a podobného materiálu. Po večeři vyrazila převážná část posádky do města na průzkum a na nějaké to místní pitivo. Úderem desáté přijelo k bambusové hospodě auto, naskočil generátor, otevřela se okna, rozsvítlila se různobarevná světla a spustil Bob Marley. Bylo nám jasné, že chlapci se v týhle hospodě cestou na loď určitě zastaví. Ano zastavili se a to dosti pořádně. Kryštof byl z té zastávky zelenej jako piková sedma.
Poslední plavba směřovala zpět do našeho výchozího přístavu – Marina Kaštela u Splitu. Poběhlo ještě nějaké to koupání za lodí a naší plavby byl skoro konec. Ještě doplnit naftu v nádrži, naposled zakotvit a pak už jenom úklid, zabalení věcí, přesun do aut, večeře v marině v restauraci a rychle směr domů. Noční cesta přes Plitvická jezera byla dosti vyčerpávající, ale zvládli jsme jí a auta naštěstí také – i když Peugeot nás v jednu chvíli zančně vystrašil – ale to snad už k našim jachtařským dovoleným asi prostě patří.
Tak zase někdy … budou to Kůzováci na moru 200?.