PUSH UP - KŮZOVÁCI

Myslíte si, že je možné, aby se Kůzováci shodli na jednom termínu a vyrazili společně ve slušném oblečení a umytí do divadla? Zní to neuvěřitelně, ale ano! Stalo se tak 12.5. 2006 a účast byla opravdu co do počtu chvályhodná – celkem deset lidí: Jana, Peca, Kůca, Poky, Radek, Kryštof s Hankou, Ucho coby čerstvý otec a Lucy se svou novou láskou Liborem.

Všichni přišli včas /představení začínalo v 19.00/ a někteří se ještě stačili před samotným divadelním zážitkem osvěžit pivem z nabídky Café baru Divadla na Zábradlí, kde akce proběhla. Představení se jmenovalo PUSH UP 1-3 a trvalo 1 hodinu 20 minut bez přestávky, takže nehrozilo courání na záchod, i když i na to máme své experty. Vzhledem k velikosti hlediště jsme se svými deseti místy obsadili celou řadu 10. Když jsem podávala uvaděči tolik lístků najednou, připadala jsem si jako na výletě s mateřskou školkou.
Hru PUSH UP 1-3 napsal německý autor Roland Schimmelpfennig. V inscenaci jeho díla většinu z nás navzdory obsazení několika herců zvučných jmen zaujal především Ivan Voříšek v roli vrátného, který není členem uměleckého souboru divadla, ale zdejším jevištním technikem. Někomu se představení líbilo více, někomu z nás méně, nikdo však neodešel. I když například z Hanky jsem měla chvílemi pocit, že hraní karet s některým z jejích pacientů-seniorů by ji bavilo více.
Po představení jsme zavítali do nedalekého Annabaru , abychom probrali své dojmy z představení. Nakonec jsme se o něm samozřejmě zmínili navzdory snahám Lucy a Radka o diskusi na vyšší úrovni asi tak ve třech větách a jinak se klábosilo o všem možném. Např. trojice Poky, Kryštof a Kůca řešili svoji oblíbenou počítačovou problematiku, což spočívá v kladení rafinovaných dotazů Kůcovi, který se jim směje /těm dotazům/. Také se zavzpomínalo na pár vypečených kůzováckých akcí, které já znám jen z vyprávění a možná právě proto teď ve zdraví píšu tyto řádky. Ve skupince kolem Lucy se pozornost na chvíli stočila k jejímu příteli Liborovi, který se věnuje říční a námořní plavbě. Vzhledem k jeho značným teoretickým i praktickým znalostem v této oblasti ho velice pobavily mýty a bludy, kterými nás v Chorvatsku jeden večer pěkně krmil jistý námořní dobrodruh zvaný Bóža, zpříjemňujíce si touto nevinnou zábavou svůj pestrý život.
Pod tíhou plynoucích večerních hodin se účastníci kulturní akce postupně loučili, až zůstali Jana, Peca, Kůca, Poky a Radek, kteří se ještě rozhodli uskutečnit procházku po Karlově mostě a pak se teprve rozejít do svých domovů. Na mostě bylo i v nočních hodinách rušno i díky jednomu mladistvému zpěvákovi, který zaujal především Radka. Kůca si zase chtěl sáhnout pro štěstí na kříž plnící přání, ale přešel ho. Nevím, jestli měl na mysli sv. Kříž /Kalvárii/, nicméně klasikou – reliéfem znázorňujícím svržení sv. Jana Nepomuckého z mostu, hojně využívaným turisty, opovrhl. Zřejmě pro vlastní zkušenost s nedostatečnou funkčností tohoto svatého jako plnitele lidských tužeb. Poky nám zase vyprávěl, jak hrdinně poskytl před mnoha a mnoha lety v těchto místech jakýmsi pěkným cizinkám FJA /CENZURA/.
Krátce před půlnocí jsme se rozloučili, abychom ještě stihli poslední metro. Všichni dorazili v pořádku do svých pelíšků a tím se náš páteční den uzavřel. Kůzováci jsou zase o něco kulturnější.