Pokračování WC2006 aneb ''Jáma Hovnivá''

V pátek 15. září jsme opět vyrazili na naší milou Kůzovou, tentokráte na pracovní akci. Původně se mělo jednat o popílení dřeva ve spolupráci s Medvědy, ale protože nebylo ani dřevo, ani dostatek medvědů, zvolili jsme náhradní program s poetickým názvem „jáma hovnivá“ (pro neznalé dodávám, že je to odborný archeologický termín z jistého článku, v jistém plátku), kterážto se naposledy prováděla před sedmi lety!

Složení statečné výpravy bylo Jiří, Kůca, Pepíno, Nosternus a já. Cesta byla nezvyklá, neb jsme jeli Pepínovým vozem, čehož jsme s Kůcou hned využili a dali si pivo již před cestou:o) Páteční večírek pak probíhal poměrně klidně, dokonce jsme s Paterňákem zůstali jako poslední vzhůru – no prostě jsme počkali než se Kůca sám usnul. Po sobotním odpoledním probuzení jsme začali vyíjet aktivitu. Peťa se zdráhal přibližovati s k „Jámě“ a tak se chopil sekačky, no a my ostatní jsme se dali do průzkumu situace. Po odklopení betonu, se nám naskytl pohled na stále tekutý obsah jímky a nastal první problém – neměli jsme žádný „šoufek“ (zato šoufl z toho bylo dost). Chvilku jsme vedli debatu o tom, že někde nějaký šoufek či fanku na tyči máme a Kůca se dal do prohledávání chalupy. Stavěl jsem se k tomu ovšem skepticky a jal se vyrobit šoufek s použitím červeného suříku, kterým jsme kdysivá nabírali vodu z modrého suříku (neznalcům nemá cenu vysvětlovat), takže než Kůca dokončil prohledávání chalupy, které zahrnovalo dokonce i konstrukci skřítka kůzováčka jsem byl s dílem hotov. Druhý problém se objevil hned v zápětí, aneb zkuste si odvézt vodu v kolečku. Po pár šplouchancích musel někdo přijít a prohlásit klasickou hlášku o cestě která tudy nevede, takže jsme ve výsledku vyndali kyblíky od primalexu a začali to nosit na pole ručně. Materiál postupně houstnul, stejně jako atmosféra dokrmovaná přísunem kozlíků a po několika desítkách procházek na pole (naštěstí neorané, takže „to“ bude ekologicky zaoráno) jsme přecijem mohli nasadit kolečko. Během odpoledne se také stavil Ucho na své nové motorce, ale moc se nezdržel. Přesto i tak jsme mu dali do ruky kyblíky, ať si taky užije. Cestou na pole pak Kůca poznamenal „je vidět, že neseš první, ještě si to držíš hezky od těla“ Večer ve finále jsme měli posekanou zahradu i vyvezenou a částečně odbouranou jímku.
Po pořádné práci orosená odměna řeklo by se, ale již nám jich mnoho nezbývalo. Přesto večerní opékání buřtíků bylo velmi příjemné. Ráno se vstávalo opět odpoledne, již se nám do ničeho moc nechtělo, tak jsme dělali dbroné šolichy, jako pověsit prezidenta (ano Janča nám opatřila podobiznu V.K.), pořezat ořech ořezaný energetiky, uklidit a jet domu. Cesta domu byla příjemná a nám nezbývá než se těšit na další akci. Obrazovou přílohu článku můžete vidět ve fotogalerii.
19.9.2006 Peca