Vovaku 2007 - Den 2.

Den 2. Sobota – Etapa Skryje – Zbecno

Nekteri z nas se rovnou rozhodli privitat rano jednim napenenym vyprostovakem, aby se jim vyrovnala hladinka a tim padem se mohli na rece lepe zorientovat. Po snidani a sbaleni stanu jsme si naskladali veci do barelu, prevlekli se do lodnich obleku – ja pouze spartansky do trenek- a vyrazili obevovat krasy reky Berounky. Posadky byly po lonskych skusenostech zachovany v podobnem slozeni. Jen ja vymenil kormidelnika za Pecu, ktery jel letos misto jeho brachy Jiriho. Tedy strucne – hackove Poky, Radek a Ja jeli s kormidelniky Kucou, Uchem a Pecou.
Po vypluti jsem ihned musel ocenit velikost reky Berounky, ktera mi v porovnani s Ploucnici, kterou jsme jeli minuly rok, pripadala jako sesti prouda dalnice. Misty sice bylo take malo vody, takze se nam obcas opet „prasilo za kanoi“, ale oproti lonsku slo pouze o obcasne vyruseni od jinak plynule plavby. Cesta poklidne ubihala a my se mohli kochat prekrasnou prirodou Ceskeho Krasu, splouchanim vody a zriceninou hradu Tyrov, ktera nas zdravila na pravem brehu. Velkou vyhodou take bylo, ze uz byl konec sezony a ze jsme rano vyrazili jako prvni, tudiz reka patrila pro tuto chvili jenom nam. Jen tu a tam jsme potkavali osamocene rybare, kterych jsme se vyptavali ne na cestu, nybrz na to, jak daleko to mame do nejblizsiho pohostinstvi. Hospod, jak se pozdeji ukazalo, bylo na nasi plavbe „haba-kuk“.
Za nedlouho prisel cas obeda a my prirazeli u prvni z nich – byla to proslula Hospoda u Rozvedcika, kde se odehralo mnoho dulezitych scen znamych z romanu spisovatele Oty Pavla. Mozna prave proto jsem ocekaval, ze bude mit toto zarizeni mnohem stylovejsi atmosferu nez jakou melo. Nejdulezitejsi vsak byla pestra nabidka ceske klasiky jako byla drzkova, vepro-knedlo ci gulasek... Ja osobne jsem dal prednost kachynce se zelim tremi BK a tremi HK. Po tom, co jsme si obednali jidlo u vycepu, jsme se usadili na zahradce. Zde nas nejvice zaujala zrejme priopila slecna kucharka ci servirka, ktera hulakala po hostech z okenka, ze si maji jit vyzvednout jimi objednany pokrm. Po te co vyvolavala jiz asi po druhe „ rizek !!!“ to po treti nevydrzela a vzala si na pomoc docela silny megafon – coz zabralo, protoze ze k okenku okamzite doskotacil postarsi cyklistycky turista. To uz ale prisel cas vyrazit na dalsi cestu, nebot jak zahlasil Kuca: „Jeste nas dnes ceka narocna blavba !!!“
Za kratkou chvili jsme dopluli k jezu u Branovickeho mlyna. Tesne pred jezem jsme na prave strane prirazili u brehu a kormidelnici sli ocihnout situaci. Nejdale z nich dosel Peca, ktery presel pres cely jez az na pravou stranu, kde se nachazelo neco jako slajsna, kterou bylo nutne zdolat. Po zhodnoceni situace jsme opet nasedli do lodi a jeli vstric prekonat tento narocny ukol. Prvni projela posadka Ucho-Radek. Museli to vzit na dvakrat, protoze to na betonu preci jenom poradne drhlo. Ja s Pecou jsme sjizdeli druzi. Vzali jsme to sice s poradnym rozjezdem, ale stejne jsme se zasekli, takze Peca musel na pul vylezt z lodi a provest rozhoupavaci manevr, kterym nas vyprostil. Po te co prekazkou projeli zdarne i Kuca s Pokym jsme mohli dat pivko a pauzu v blizkem branovskem kempu. Po dalsi chvilce plavby jsme zjistili, ze si tam Peca na lavicce zapomel svuj lodni pytel s penezenkou a s doklady a ze tedy bude rozumne se tam pro nej vratit. Padlovani proti proudu jsme nechteli riskovat a tak si tam Peca radeji dosel pesky – mel kliku, protoze ho tam take nasel. Pak jiz vsak prisla zaludna zatocina v mapach oznacena jako „U Eremita“, kde bylo nutne v kratkem casovem sledu navstivit asi ctyri dalsi pohostinstvi - nektere z nich byli nastesti zavrene, jinak bychom uz v ten den asi nikam nedopluli.
Nejvice nas zaujal hned prvni Kemp Visnova I, kde se zrovna konal sraz popularnich vozu polski Fiat, receny Maluch. Fiatky se to tam opravdu jen hemzilo. Nejvice se nam libili ti, kterym trcel ze zadi velky klicek, jenz se navic za jizdy pekne otacel. Nase rodina vlastnila sveho casu take tento vuz, ale bez klicku. Ten se zrejme dodaval pouze v nadstandartni vybave.
My s Radkem jsme se trochu zdrzeli, nebot jsme se museli na dalsi plavbu posilit nejen pivkem, ale i dalsi drzkovou polivkou a tak se ostatni rozhodli, ze trochu promichame posadky a zanechali pro nas jednu volnou kanoe na brehu. Radek tedy zaujal misto na zadi a jal se objevovat taje kormidelnickeho remesla. Ze zacatku jsme se motali sice trochu do kolecka, ale po chvili experimentovani se nam jakz takz darilo drzet smer a udrzet se v bezpecne vzdalenosti asi 300 metru za ostatnimi.
Posileni prvnim uspechem a dalsim pivkem jsme se z Radkem rozhodli zachovat stejny tandem i po navsteve kempu Visnova II, to uz se vsak blizil dalsi jez pred mesteckem Roztoky u Krivoklatu. Jez to byl natolik zaludny a obavany, ze jsme museli prenest nase lode po brehu. Kdyz jsme prirazeli na leve strane pred jezem u svahu, ktery byl pekne vyskladany kocicimi hlavami, tak se mi nechtelo namacet si tenisky, ktere se mi darilo uspesne cely den zachovavat suche. Zavolal jsem tedy na breh na Kucu, jestli by nas nemohl kousek vytahnout. Moji prosbu zacal take ochotne plnit. Kdyz uz jsme byli tak z jedne tretiny vytazeni nabreh zacal jsem suchou nohou vystupovat z lodi ven. Zaroven jsem se snazil pridrzovat zdi, ktera vystupovala kolmo ze svahu a tvorila take teleso jezu, abych tim zachoval stabilitu kanoe. Bohuzel byl dlazdeny svah tak prikry, ze se mi manevr nevydaril kanoe se protocila a Radek si dal si nedobrovolnou osvezujici koupel v Berounce. Doslo tim zaroven ke kuriozni situaci v dejinach kanoistiky, kdy se kormidelnik „cvaknul“ a hacek zustal suchy. Bezprostredne po karambolu jsem se snazil uklidnit rozliceneho kromidelnika a jal jsem se mu prat jeho zabahnene kratasy. Po te co se Radek prevlekl do sucheho a trochu se uklidnil, jsem mu slibil pivo a panaka na dalsi zastavce, ktera na sebe nedala dlouho cekat.
Prirazili jsme asi nekde uprostred Roztok u Krivoklatu a vydali se hledat ostatni, ktere jsme take nasli – jak jinak – v nejblizsim pohostinstvi v mistnim mastnackem hotelu. Zde jsem take splnil svuj slib a koupil Radkovi pivo a velkou hopsinku a pro vsechny pak jeste prcka zelene. Po kratke zastavce jeste v jedne zdejsi osvezovne – kde uz to vsak bylo pouze na „maly“, jsme se rohodli pridat na tempu, abychom jeste dnes dosahli dnesniho cile plavby, coz mel byt kemp Riviera ve Zbecne. Cekala nas jeste asi tretina z celkove plavby naplanovane na dnesni den. Ackoliv jsme pluli do Zbecna jiz bez dalsich zastavek, tak se nam uz nepodarilo doplout za svetla. Castecne to take bylo zpusobeno tim, ze si Radek kormidlovani stale jeste osvojoval - zejmena pak zataceni doleva. Ostatni na nas tak museli stale cekat, kdyz jsme se jim ztratili z dohledu.
Po nejake dobe jsme vsak preci jenom zacli videt prvni svetelka a to bylo neklamne znameni, ze se blizime k dnesnimu cili. Za nedlouho jsme dopluli ke kempu a ze brehu citili doutnani grilu u a rozeznavali siluety postav. „Uff, tak uz jsme konecne tady!!“ - zaradoval jsem se. „Nee, tady to jeste neni – az za Zbecnem“ – hlasil Kuca. Vyrazili jsme tedy s Radkem sviznym tempem a kupodivu se stali lodivody. Dorazili jsme az k mostu uprostred Zbecna - to uz byla tma jak v pytli a v dalce ani svetelko a pritom hned nahore u mostu byla rozsvicena cela hospoda, ze ktere se navic ozivalo bajno a zpev osazenstva. S Radkem jsme tedy pockali na ostatni a navrhli zustat – nebot jak pravi vandracke pravidlo: pod mostem neni nutne stany rozbalovati. Kuca vsak navrhl pokracovat dale. Ujeli jsme bez vysledku asi dalsich 300 metru, kdyz uz vsem bylo jasne, ze kemp Riviera byl hned ten prvni kemp pred Zbecnem a dnesni taboriste bude hotel most. Kucovi navigatorske schopnosti tedy trochu zaskripaly a my museli po tme padlovat proti proudu jak pitomci. Nejvic zabrat to dalo nam dvema s Radkem. Pachtili jsme se zpatky nejmin pul hodiny a to jsme celou dobu oba pekne zabirali a vyhybali se melcinam. Vysileni jsme konecne dorazili pod most. Prirazili jsme samozrejme na te strane, kde byla hospoda. Bohuzel tam uz davno zhasli a zavreli. Kuca se tedy rozhodl napravit chybu a tryskem vyrazil najit nejakou jinou, kde bychom se mohli ohrat a naveceret. Postestilo se nam a zanedlouho jsme vsichni dorazili do putny pobliz zdejsiho namesticka. Pivko meli dobre, ale k jidlu uz byla pouze zbyla polevka s jatr. kn., mastne spekacky nebo tousty se syrem a se salamem, ktery - jak jsme pozdeji zjistili - byl prevleceny spekacek. Radek tuto skutecnost nesl velmi nelibe a plival spekacky na talir a pronasel nelibe vyrazy k osobe pana vrchniho. Ale mel byt vlaste rad, protoze na Ucha se bohuzel nedostalo vubec nic a tak si na panu vrchnim vyprosil alespon chleba z horcici.
Po veceri a par panacich zacla obet hudebni produkce v podani nasich nejoblibenejsich. Tentokrate se k nim vsak pridal i Kuca se svym tezko popsatelnym neadrtalskym barytonem. Pomyslel jsem si, ze byt tu s nami Darwin urcite by zde nasel ten neznamy meziclanek mezi clovekem a lidoopem. Radek pak spustil klasicke ding-ding-prdy, avsak tento vecer pro zmenu s jadrnymi sprostonarodnimi texty. Myslim, ze jsme na mistni osaznestvo nezapusobili prilis pozitivnim dojmem, nebot stali hoste zacli mit vuci nasemu stolu ruzne narazky a vyhrady. Peca to radsi moudre zabalil a sel spat pod most. Pomyslel jsem si, ze jestli tu tento vecer nechceme dostat na kokos, meli bychom radeji jit a vybavoval jsem si podvedome scenu s filmu Easy Rider, kterak vesnicane zmlatili tulackou partu Jacka Nicholsona basebalovymi palkami.
Po zaplaceni jsem se jeste panu vrchnimu omluvil. Vzal to v pohode se souhlasnym mrucenim. Zrejme za dobu jeho praxe zazil uz i vetsi „kour“. Pod mostem jsme vsak narazili na prekvapeni. Zjistili jsme ze hotel most uvital dalsiho nocleznika, ktery se uvelebil ve spacaku nedaleko podrimujiciho Pecy. „Kdo tu spi?“ zeptali jsme se udivene Pecy. „To je Milan“ odvetil Peca, cimz nam potvrdil, ze je vsechno O.K. Radek si vsak nedal pokoj a zacal stourat do nocleznika: „Tady snad lezi nejaka housenka – ne?“, „Ja nejsem zadna housenka, ja jsem Milan !!!“ Odvetila nerudne housenka - ehm pardon - Milan. „A stejne ses housenka!“ - prihodil si opet Radek... Zbytek debaty uz jsem nastesti nezaregistroval, protoze jsem usnul. Kratce me vzbudil jen Kuca, ktery se shanel po svoji pixle s penezenkou a s doklady, pro kterou se byl vracet opet az v hospode. Nastesti ji nasel nekde v kanoii....to uz jsme snad koncene spali vsichni...