Expedice Kalbion 2008/I (den 0 a 1, aneb přípravy a přesun)
Publikováno: Wednesday, 17.12. 2008 - 14:53:32 Od: | 
Milí Kůzováci a přátelé. Toto je článek o expedici Kalbion 2008, která vznikla spojením Kůzováci a Albion, jinými slovy kaliči a opičí ostrov. K expedici se schylovalo velmi dlouho a Kryštof nás opakovaně vybízel, ať ho přijedeme do Anglie navštívit. Protože v létě ohlásil možné brzké ukončení mise, vybudilo to naší aktivitu a pár dobrovolníků se nakonec přihlásilo do aliance a připravilo se vyrazit.
Začalo to nákupem letenek u easyjetu a pak následovalo poněkud delší období neaktivity, během které nikdo nic nezjistil, zato všichni věděli že jednou přijde den kdy budou muset nastoupit do letadla. Jakékoliv interpelace směrem ke Kryštofovi, aby nám zjistil jaké se nabízejí výlety atd. se míjeli účinkem. Takže jsme zhruba týden před akcí stáli před problémem, že nevíme vlastně vůbec nic, jak se dostat ke Kryštofovi, co tam budeme dělat, kolik a čeho si máme vzít, prostě nic. Podotýkám že jsem se omluvil, že vzhledem k rozkošné nové známosti jaksi nestíhám nic zařizovat. Pořád to však bylo málo dramatické, takže pokud byl odlet stanoven na čtvrtek 13.11. večer, nemohl si Kůciš odpustit trochu dramatičnosti a v pondělí si podvrtnul kotník. Tím pádem hrozilo, že se expedice z původních pěti účastníků smrskne na mě a Pokyho. (Janča se odhlásila z akce o trochu dříve, kvůli stěhování si tuto kratochvíli nemohla dovolit). Následovalo nějaké to vtipné využití služby skype a také telefonického hovoru s paní Navrátilovou. Hovor však vedl Poky a zjevně nebyl moc v kondici. Takže jsme se moc dále neposunuli, zato začali vznikat vtipné návrhy, jako například že pokud pojedeme jen já a Poky, tak máme zaplaceno 100Kg zavazadel, takže by jsme si teoreticky mohli vzít sebou Staropramen Coolkeg! Nakonec však zasáhl deus ex machina a Kryštof v poslední chvíli poslal email se základními instrukcemi a telefonicky to ještě potvrdil. Měli jsme jet z letiště vlakem do Brightonu, tam si vzít taxi a dojet za ním na Aldrigton Avenue. Kůciš, který mezitím střídavě měnil názor, jestli pojede či ne si pořídil nějaké zázračné bobule, kotník trochu splaskl a nakonec se odhodlal k odjezdu. V den D jsme se tedy sešli na Ruzyňském letišti, vybaveni dobrou náladou, každý tak 300 librami a cestovním pasem. Po rutinní kontrole a chvilkovém bloudění (ne tentokrát nebyl žádný problém s druhým Petrem Novákem) jsme se úspěšně nalodili do letadla. Protože jsme předtím na check-in dorazili pozdě, byli jsme do letadla vpuštěni jako jedni z posledních a museli jsme se rozdělit. Let probíhal klidně, pilot něco hlásil, ale moc jsme mu nerozuměli. Po přistání nastal nějaký problém, nedařilo se vysunout rukáv k letadlu a musel být nasazen záložní systém, v tomto případě tedy schody. No co, alespoň jsem si zkusil gesto Gustáva Husáka a George Bushe. Průběh letištěm pak byl hladký, přesunuli jsme se kyvadlovým vláčkem z terminálu north na terminál south, odkud jsme chytili vlak do Brightonu. Cestu nám zpříjemnila jedna Britka, která prováděla činnost označovanou jako blitka a prokládala to výrazy I´m so sorry případně telefonováním střídavě I´m ok, no I´m not ok. Holt Anglie se nám snažila něco sdělit, ale zatím jsme nechápali co. Už jsme si mysleli, že jsme si lístek kupovali zbytečně, že ani nepřišel průvodčí, ale v Brightonu jsme to pochopili, na nádraží byl totiž turniket a hlídači, takže ten lístek k něčemu byl. Když jsme opustili halu, nastala otázka vzít taxíka. Nějak se k tomu nikdo neměl, tak jsem iniciativně mávnul na jeden taxík co byl zrovna na řadě, a taxikář už se hrnul nám pomoct a vyběhl ven nakládat zavazadla. Zmaten ještě z kontinentální Evropy jsem se jal nasednout na místo, kde běžně bývá spolujezdec. Rázem u mě byl překvapený a trochu vystrašený taxikář a prohlásil něco ve stylu you r wannna drive? Ano, zjistil jsem hned že volant mívají v Anglie trochu jinde a banda se hned válela smíchy, protože vtípek to byl opravdu podařený, jeden z nejlepších během zájezdu. Taxík byl typu CAB takže jsme všichni seděli vzadu a vedle řidiče byl prosto na zavazadla. Po vysvětlení si kam chceme jet s námi taxikář konverzoval odkud jsme a tak dále a byl celkově milý, takže Anglii trochu zlepšil reputaci pokaženou z vlaku. Zastavili jsme před domkem Kryštofa, odhodláni se všichni nasáčkovat k němu. Chtěl nás totiž rozdělit a půlka měla spát u jeho kamaráda Alexe. V rozjařené náladě jsme tedy zaklepali na dveřní klepátko. Otevřela nám jakási postava s nasraným výrazem, pak se nic nedělo a pak vylezl vyděšený Kryštof a dělal pšš, pšš. Následně zatáhl dovnitř Dášu a Kůciše a nám s Pokym řekl ať počkáme. Zůstali jsme stát jako opaření, ale nic jiného nám nezbývalo. Po chvilce vylezli všichni tři ven a že nás doprovodí k Alexovi. Šli jsme celkem svižně asi 15minut a byli jsme u Alexe, ten ještě nespal a přivítal nás s Pokym celkem vřele. Byl to sympatický chlapík, holanďan, doktor biochemie, který momentálně učí na Brightonské univerzitě a dělá tam výzkum sluchu. Ale také kdysi studoval Erasma či co společně s Vendou Navrátliem. Ukázal nám, byt, vysvětlil koupelnu, předal klíče a popřál dobrou noc. A tak jsme si s Pokym cvakli trochu rumu a šli jsme spát. Kůra s Dášou prý u Kryštofa v noci ještě trochu bojovali s na*****ovačkami uvnitř velmi malého pokoje. Pokračování příště.
|
|
| |
|
Přihlásit se
|
|
Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Budete moct upravit vzhled tohoto webu, nastavit zobrazení komentářů, posílat komentáře, posílat zprávy ostatním uživatelům a řadu dalších.
|
|
Hodnocení článku
|
Průměrné hodnocení: 0
Účastníků: 0
|
|
