Expedice Kalbion 2008/IV (Lewes a London)

Jak už to tak bývá, po sobotě přišla neděle. Protože jsme toho měli předcházející den plný brejle, naplánovali jsme pozdní budíček a společnou Full English Breakfast, tentokráte u Kryštofa, protože tam na rozdíl od Alexe má alespoň nádobí.

Poky se ráno opět pokusil o sprchu, sladili jsme jestli instrukcím od Alexe dobře rozuměl a dal se do díla. Po chvíli se vrátil zcela suchý, že z toho teplou vodu opět nedostal, ale že tentokrát už byl poučen a alespoň si nenamočil nohy. Bylo mi to divné a také jsem se chtěl umýt. Zaplul jsem tedy do upatlaného kamrlíku s vanou a postupoval přesně podle instrukcí, tedy ježka uchopíme za nejdelší osten, natočíme&. I když jsem zcela přesně dodržel postup a zkusil pár dalších tekla jen studená. Konstatoval jsem, že problém musí být někde jinde a rozhlédl se. Britové asi z bezpečnostních důvodů nemají v koupelně rádi vypínače a světlo se rozsvěcí zatažením za šnůrku, která visí ze stropního spínače. A ejhle, vedle koupelnové skříňky visí ještě jedna šňůrka a spínač nahoře má cosi jako doutnavku. Zatáhnu tedy za šnůrku a jdu zkusit hlavolam. No samozřejmě teplá voda začala téct a zbývalo jen vychytat jak se tím neopařit. Po umytí jsem se vrátil do pokoje a informoval Pokyho že se jen nechal nachytat na další výtrysk postimperiální deprese a aby se šel taky umýt. Po koupeli jsme se přesunuli za ostatními a Kryštof opravdu uvařil nádhernou snídani, kterou jsme měli defacto k obědu. V mezičase jsem udělal osudnou chybu, že jsem se na chvilku natáhnul v malém pokoji na kůcišovy na*****ovačky. Prospal jsem tak možnost setkání s Miládkou. Po jídle jsme si dali ještě čaj, a dopili lahvové noname pivo na kterém byl zdůrazněn český původ zřejmě další anglická specialita. Následně jsme vyrazili na výlet do městečka Lewes kam nás poslal Alex. Kryštof nás sice chtěl vzít na hrad Arrundell, ale Alex nás varoval že hrad je v zimě zavřený. Pro jistotu poslal i sms Kryštofovi Krystof, you ar an idiot, Arrundell is closed as I told you No je vidět, že Alex již má s Kryštofem nějaké ty zkušenosti. Do Lewes jsme se přesunuli vlakem z nádraží v Hove, které se ukázalo být hezky blízko Alexova bytu. Městečko mělo symbolizovat Georgiánskou venkovskou architekturu a být takovým skvostem. No nevím, možná je to tím že jsme tam dorazili někdy mezi druhou a třetí, takže se pomalu stmívalo, ale nic extrovního mě tam nezaujalo. Ovšem jedna zpestřující epizoda přeci jen byla, a to sice že jsme celou dobu hledali hrad ve městě, který byl vidět z vlaku. Po prolezení celého města a nenalezení hradu už jsme to chtěli vzdát, ale v tom jsem nahoře mezi stromy mihlo cimbuří. Dáša se nás sice snažila přesvědčit, že to jsou čtyři anglické komíny u sebe, ale tak silná ta postimperiální deprese snad zase není. Vsadili jsme se tedy o láhev bohemky a šli znovu hledat. Teď když jsem byl již zorientovaný jsem hrad neomylně našel. Bohužel byl zavřený, ale i tak to byla atrakce. Následovalo zapadnutí do hospody jak jinak že. Kůca pokračoval v testování místních piv, zejména těch co se čepují takovou pákovou pumpou, jsou obvykle z malých místních pivovarů a chutnají všelijak. My s Pokym jsme už neměli sil a objednali si Budvar. Po pár pivech a hodinách jsme se vrátili vlakem do nočního Hove, kde jsme měli sraz s Alexem v jeho oblíbeném umakartovém bistru, které by šlo přezdít na Slovenskou kolibu protože tam pracují a scházejí se samí slováci. Alex je tam podle Kryštofa několikrát do týdne a tak jsme to museli vidět. Kromě klasické burgerové večeře jsme vedli družný hovor s Alexem. Nevím jestli je to pro Holanďany typické, ale byl velmi přímý přesto však vřelý a laskavý. Poradil nám, že na zítřejší výlet do Londýna máme jet z nádraží v Hove a že se dá koupit lístek který pak platí na autobusy a metro. Ještě slíbil že nám to vyhledá a napíše na stůl a pomalu šel domů odpočívat. Kryštof nás chtěl táhnout zase do Brightonu, ale jelikož jsme již byli znalí situace tak jsme se nenechali ovládnout a popošli jen o dvě ulice dál do takové řetězcové hospody (jako že je to něco jako mcdonalds s hospodama) Tam jsme se kvalitně doupravili a po zavíračce šli spát. My s Pokym jen pár ulic, zatímco Kůca s Dášou zase dvacet minut Ke Kryštofovi. Pondělní ráno začalo domluveným srazem u Alexe, jelikož nám jel vlak a Kryštof šel do práce, tak se ani nikdo nemohl moc opozdit. Koupili jsme si ty výhodné lístky, navíc jako skupinové a už jsme uháněli na London Victoria Station, vlaky tam mají vcelku hezké, přesné a rychlé. V Londýně jsme se přesunuli metrem na Picadilly Circus a začali ťapat po městě. V soho jsme dostali nabídku 6 girls 10minits kterou nikdo z nás nevyužil. V čínské čtvrti jsme udělali pár fotek a už jsme byli na whitehall street a prohlíželi si pamětihodnosti jako královninu jezdeckou gardu, downing street (která byla bohužel veřejnosti nepřístupná a my jsme sebou neměli world famous Christof aby nás tam pustili). Dále jsme prošli kolem House of parlaiment, a westminsterské opatsví jsme obešli už jen já a Poky. Přitom jsme museli konstatovat, že Londýn není zrovna hezké město, akorát že lidé tu vypadají tak nějak internacionálně a postimperiální deprese se tu tolik neprojevuje. Další bod programu bylo obrovské ruské kolo the London Eye, jak jsme se tak ťapali městem, tak Dáša byla čím dál nevrlejší a zdůvodňovala to tím že má hlad a chce se jí čůrat. Jako na potvoru jsme se ale dostali do části města kde nebylo kde se najíst, ale byli jsme blízko kola. Tak jsem skupinu přesvědčil, že zajdeme ke kolu, že tam určitě bude mekáč. A taky že jo, dokonce dvoupatrovej, Dáša si odskočila, snědla bugrer a hned se tvářila veseleji. Následovala projížďka na kole, je to opravdu macík, 147metrů vysoké jestli se dobře pamatuji. Turisté jsou vehnáni do proskleného vejce cca pro 15-20 pasažérů a zhruba dvacet minut to trvá než to celé obkroužíte, ze začátku trochu šimrá v bříšku, ale pak si zvyknete. Nahoře je pěkný výhled, od horizontu po horizont, všude je město! Před koncem trasy zahlásí interkom že budou dělat foto a že se máte postavit na určené místo. Všichni na to pekli, jen já jsem se postavil na vyznačenou značku na podlaze. Po výstupu je nutné projít giftschopem, kde jsou na monitorech fotky a když chcete, tak vám jí za x liber vytisknou. Zde jsem odhalil, že jsem si stoupl na správné místo, leč obráceně. Mylně jsem se totiž domníval že mě má vyfotit kamera uvnitř kabinky, nicméně fotku dělala kamera zvenčí. Na monitoru tak byla epesně vidět moje záda. Jak jistě tušíte, fotku jsem sei nekoupil:o) Po kole následoval ještě přesun a procházka po hlavní nákupní street (jméno jsem zapo) a večer jsme pěkně uťapaní nasedli do vláčku a jeli domů. Tedy Kryštof chtěl, abychom přijeli do Brightonu, ale už jsme se stali příliš samostatní a neomylně vzali vlak do Southmaptonu a vystoupil v Hovu. Další kroky pak vedli na jistotu do hospody The Station, kam za námi dorazil Kryštof a večer jsme strávili tam. Dokončení příště.