KŮZOVÁCI - Den první přesun

Pokud se dobře vzpomínám, začalo pro mě a pro Pokyho letošní VOVAKU již v našich rodných Řeporyjích v hospůdce U Lva a to jedním Gambáčem. Pak již rychlý přesun busem a metrem na Smícháč, kde jsme se setkali s Pecou, který s sebou vláčel vše možné. Proběhla debata o tom kdo co má a nemá s výsledkem: Poky nemá hajzlpapír! To je ovšem na vodu i čundr vada dosti závažná a tak se to Poky rozhodl řešit radikálně a to nákupem odmotaného toaletního papíru na veřejném WC. Z WC se vrátil rozjařen se smotkem hajzlpapíru a s výborným vtipem: Ta hajzlbába je asi nějak perverzní a bude asi mít brzo dost nachcáno v umyvadle, protože na ceduli má napsáno: Kabinka 10,-Kč, pisoár 5,-Kč a umyvadlo 2,-Kč jsem slušnej člověk a tak jsem do toho umyvadla čůrat nešel, ale asi se brzo někdo najde.

Po veselé příhodičce jsme za hříšné peníze zakoupili plechovky piva a čekali na vlak, který se stále na tabuli odjezdů neobjevoval. Nakonec se přeci jen objevil a my jsme za chvíli již seděli ve strategicky vytipovaném místě dle Pecových cestovatelských zkušeností a svou polohu jsme nahlásili Kůcovi a Dáše na Hlavák. Po krátké cestě již zastavujeme na Hlaváku a Dáša a Kůca přistupují vybavení koláčem a hlavně speciální taškou na lahve z níž tahají pivko, bílé víno, červené víno atd. Cesta probíhala celkem v uvolněné atmosféře a tak mi ani až tolik nevadilo, že byla zvolena trasa rychlíku Krušnohor, který nás do Lokte vezl přes Ústí nad Labem! Nějakých sto kilometrů navíc přece nevadí a my na to máme. V Ústí konečně vystoupili romové, kteří nám cestu zpříjemnili svými výkřiky, vrháním lahví z okna a hodinovou hádkou s policií. Pak již pěkně projet v blízkosti Krušných hor a v závěru před Karlovými Vary jsme již viděli i očekávanou Střelu. Ve Varech přestup na lokálku (která na nás čekala díky ochotnému telefonátu na stanici od paní výpravčí z rychlíku) a pak již Loket. Dáša se okamžitě skamarádila s nějakou paní v lokálce a tak jsme byli vybaveni i informací jak na vodácké tábořiště. Trošku začalo pršet a tak nám cesta do kopce ubíhala docela dobře a my jsme mohli sledovat po své pravici hrad Loket a jeho krásné podhradí škoda, že jsme se tam nepodívali. Před tábořištěm jsme míjeli vodáky, kteří vyráželi za pivkem do města, ale my jsme museli ještě postavit stany. Tábořiště bylo úplně plné, hospoda nafutrovaná lidmi, v té době již dostatečně nafutrovnými pivkem a rumem. Postavili jsme stany na blátě u hospody a pak na dvě pivka, panáčka a spát. V noci halas z hospody do tří a od rána od šesti opět zatracenej Jindra!!!