KŮZOVÁCI - Den druhý

Ráno hygiena, zmoklé stany, deštík, bahno a ještě nás v poslední chvíli vyhmátl správce a tedy ještě platit. Konečně stojíme zabaleni a rozhodujeme se, že se všichni vydáme do půjčovny lodí, která je dle vyjádření nějaké slečny, s kterou v půjčovně telefonicky mluvil Kůca, asi pět minut od tábořiště. Po dvaceti minutách se dostáváme na místo půjčovny Pirát, kde jsou skutečně složeny laminátky, barely a pádla. Bereme tři lodě a naloďujeme se ve složení: Kůca a Dáša, Ucho a Poky, Peca singl. Jedeme bez problémů krásnou krajinou, ale řeka je hnědá, nečistá, ne moc hezká asi po posledních vydatných deštích.

Břehy jsou hezké, zarostlé, místy se skálami atd. Vodáků na řece je ale opravdu hodně, víc než by se nám líbilo holt všichni vyrazili na Ohři, což bylo doporučováno vzhledem k povodňovým stavům na jiných řekách škoda. Cestou se nic závažného neděje, občas čekáme na Pecu singla. Před jezem, jehož jméno jsem již zapomněl, tu konečně máme nějakou akci Kůcova loď, dosti zatížená, se při přistávání před jezem naklání, naklání a již oba plavci plavají a kolem nich i jejich věci. Tak tedy všechno posbírat, vytáhnout na břeh, vylít vodu a od srdce se tomu zasmát. Dále dolů po vodě (se zastávkou na dobré pivko a špatného smažáka) až do útulného kempu Hubertus, který se celý rozkládá na zalesněném břehu a tak tu jsou stany rozstrkány mezi stromy vzrostlého lesa. Po zabydlení se rychle přesunujeme do kiosku, kde mají pečivo, ale také pivko (Kozel), víno a rum. Nakupujeme, popíjíme, nakupujeme, popíjíme, bavíme se. Kiosek zavírá a tak ještě jeden pack Kozla do zásoby. V jednom okamžiku ale dojde k zásadní neshodě mezi Kůcou a Dášou, což vyvrcholí Dášiným sbalením a odchodem ze stanu do šera noci.