KŮZOVÁCI - Den čtvrtý přesun do Bochova

Ráno ve Vojkovicích jsme někteří začali dokonce koupelí v místních sprchách fotbalových šaten a povzneseni na tělu i na duši a po vydatné snídani jsme zabalili stany a vydali se kilometr a půl na zastávku busu do Karlových Varů. Cestou jsme bohužel utrpěli další ztráty, neboť Poky pozbyl na batohu zavázané neoprenové boty do vody. Autobus přijel na čas a cestou se začal dosti plnit. Projížděli jsme proti proudu Střely a měli jsme tak možnost vidět místa již navštívená a také obec Kyselku, kterou jsme minulý den viděli z vody a o které jsem se nezmínil Krásné lázeňské město s kolonádou, které neskutečná nevšímavost a zhovadilost firmy Mattoni přivedla do stavu zbořeniště ten pohled je opravdu žalostný!

Ve Varech jsme vystoupili na zastávce ve městě, odkud měl jet autobus do Bochova startu našeho pěšího putování. Bohužel až pozdě jsme se dozvěděli, že zastávky stejného jména jsou tu dvě a tak nám spoj ujel a my museli čekat na další. Konečně jsme nastoupili a bus nás vyvezl na kopce nad Vary, kde projel místí vesnice a vesničky, aby nás nakonec vysadil v Bochově u náměstí. Tady jsme na poště zabalili stany a nepotřebné věci a poslali je domů maminkám. Pak pár pivek v hospůdce na náměstí a ještě doplnit rum, jahody a chléb v místní jednotě. Pak už stačilo jen vykročit směrem k jednomu ze dvou zdejších hradů Hartenburg. Po malém výšlapu jsme se zastavili u romantické zříceniny středověkého hradu se zachovalou obrannou kruhovou věží, na které v současné době znovu budují vrchní dřevěnou část s ochozem. Věž byla zavřená, ale mě a Pokymu se podařilo protáhnout se mříží a vylézt na ochoz z kterého se nám naskytl fascinující výhled do kraje našeho putování. Když jsme sestoupili, Poky navrhnul, abychom zde zůstali přes noc a užili si tenhle výhled i v noci. Nakonec se tak nestalo a my jsme zamířili do údolí k místním rybníkům, kde jsme měli naplánovaný nocleh dle připraveného itineráře. Cesta hezky ubíhala a tak jsme se přiblížili k prvním rybníkům. Museli jsme konstatovat, že je zde v lese nějak více odpadků, než jsme zvyklí, někde dokonce postávala nedopitá piva. Důvod se brzy sám ukázal na louce u lasa stály ještě zbytky soundsystémů od akce formátu Czechteck. Radši jsme šli dál. Bohužel u rybníků se nám nic nelíbilo, tedy pokud jsme nechtěli jednu louku sdílet společně se stády krav a býků. Zamířili jsme tedy k nejbližší vesnici. Vesnice bohužel bez hospody, ale poslední naději nám skýtal nový penzion, kde jsme od paní majitelky koupili pár plechovek pivka, které jsme si ve stínu slunečníku vypili. Pak jsme ale museli zase dál. Po cestě jsme šli směrem na zaniklou vesnici Mariánské Skoky. Nevěřili jsme že tam dojdeme, ale stalo se. Musím říct, že pozůstatky vesnice na mě dosti zapůsobily. V lese mezi stromy se najednou zjeví malá planina s krásným velkým barokním kostelem a pak ještě stavení hostince. Místo má nepochybný spirituální náboj. U kostela jsme se zeptali nějakého chlápka, jestli zde můžeme někde přenocovat. Poslal nás na loučku pod hostinec s tím, že je tam ohniště, dřevo, odpadkový koš i kadibudka- prostě luxus. Z téhle loučky jsme měli krásný výhled do údolí směrem k přehradní nádrži, ale také na siluetu barokního kostela, která se pomalu ponořovala do tmy. Snědli jsme večeři a když jsem se chystali zakousnout do rumu s jahodami, přišel jeden kluk, který zde byl se skupinou dětí. Jestli prý chceme na noční prohlídku kostela? Neváhali jsme a následovali jsme ho do kostela. Po vstupu přes zákristii se nám naskytl úžasný ohled na loď kostela osvícenou pouze svíčkami, v lavicích děti a pán (který nás odpoledne ubytoval) vyprávěl příběh zdejšího kostela. Potichu jsme zasedli do lavic a poslouchali a vstřebávali atmosféru nočního kostela a svitu svíček. Pak následovala večerní prohlídka celého kostela a to i se sklepem, věžemi a prostorem nad klenbami. V závěru jsme se vrátili k oltáři a mohli jsme přistoupit se svými přáními k obrazu Panenky Skákavé, samozřejmě s drobným peněžním darem na opravu místního kostela. A to již byl konec prohlídky a my jsme se vrátili na své tábořiště a pozorovali jsme siluetu kostela ztrácející se ve tmě v konturách lesa. U ohně jsme otevřeli jahody a rum. Nad ránem začalo pršet a tak já a Peca jsme zachraňovali spící mařenky, které to včera s rumem a jahodami trochu přehnaly. Pokyho jsme zatáhli pod jeho Jurka (stan vytvořený z ponča, šňůr a jednoho hliníkového skládacího prutu), aby na něj nepršelo, posbírali jsme mu věci do batohu a Kůcu jsme alespoň přikryli pláštěnkou.