KŮZOVÁCI - Den sedmý kalná rána opilcova aneb návrat

Ranní sluníčko nás probudilo různě polehané v trávě, prostě zříceniny u hradu. Stav mužstva byl více či méně žalostný. Všichni zkusili své oživovací postupy, vylili jsme draze zakoupené petky s pivkem do trávy a pomalu jsme se posbírali k odchodu. Cesta nás vedla celým Rabštejnem dolů ke Střele a tak jsme si mohli prohlédnout zdejší nádherné domky a chaloupky se střechami pokrytými štípanou břidlicí, která se zde v místním lomu těžila.

Cestou jsme u mostku spatřili novou hospůdku a to nás cca na hodinku zdrželo. Byla to nějaká polívčička, dvě pivka a dvě limonády. Pak již vyrazit po turistické značce vedoucí zpočátku podél Střely a dále do kopců směrem k Žihli. Cestou jsme opět potkali množství hub. Po několika kilometrech jsme již stáli u železničního přejezdu, odkud jsme se vypravili směrem k nádraží. Do odjezdu vlaku zbývala ještě nějaká hodinka a tak jsme vyhledali mírně vzdálenou hospůdku na to poslední točené pivko naší výpravy. K pivku oběd a ve správný čas na nádraží a do vlaku. Místní lokálkou jsme projeli zdejší malebnou krajinou až do Plzně. Nutno říct, že únava na jednotlivých účastnících byla jasně vidět. Někteří pospávali, jiní podřimovali. V Plzni jsme zakoupili ještě něco na pití a pak jsme již svištěli rychlíkem na Prahu přes Beroun. Na Smícháči pokračoval dále jen Kůca a my jsme vystoupili s tím, že s Pokym stihneme i vlak do našich Řeporyj bohužel nejel a tak nám zbyla doprava metrem a autobusem. Byl to krásný čundr, již teď třikrát hurá VOVAKU 2010!!!