KŮZOVÁCI - VOVAKU 2010, etapa II. Machův mlýn

Aneb jak se Kůzováci s panem Čechem setkali a kulturně technickou památku odbdivovali.

První probuzení jsme tak nějak všichni zažili brzo z rána. Po enormně teplé noci přišel ranní déšť a nebyl jen na krátkou dobu. Protože zem byla po bouřkách z pondělí vlhká a teplá a nový déšť studený, stalo se něco nevídaného - Jurky se rosily zespodu (zevnitř) A Jiří s Kačkou tím že si nechali svůj samodomo double Jurek zavřený jako stan vytvořili hotové pařeniště. (jejich Jurek by ze zakrývací plachyt a tyček s kolíky od starého stanu, byl poměrně rozměrný, zato dvojmístný) Déšt se držel a tak nezbývalo než prostě dále ležet a zkoušet spát. Nakonec však přecijen došlo na uklidnění a koukal z toho hezký den. Dali jsme si snídani a vyrazili dále. Celkem záhy nás postihla srací epizoda, u sebe bych řekl menší průjem a bylo potřeba se zastavit v Kačkou objeveném trampském ležení a něco jim tam zanechat na jejich luxusní toaletě. Dále jsme pokračovali údolím Javornice a vychutnávali si překrásné přírodní scenerie. Ani nám nevadilo že začalo opět pršet, nasadili jsme ponča a v pochodu se dále kochali tou krásou. Údolí je poměrně úzké, přitom zařízlé do reliéfu krajiny a jeho dno pokrývají udržované louky. Nejsou tam skoro žádné stavení, zato pár trampských srubů a osad, vesměs zašlých a neudržovaných, takže bylo možné vycítit že dříve hojný ruch táborových ohňů se z kraje asi pozvolna ztrácí. Přesto jsme tu a tam narazili alespoň na dětský tábor, někdy dokonce i poctivý, podsadový. Po poledni jsme dorazili na soutok Javornice s Berounkou kousek pod Zvíkovcem. Městečko jsme se rozhodli vynechat a ve vodácké hospodě u řeky jsme si dali oběd. Deště ustaly, zato přinesly svěží studený vítr a tak jsme se balili do mikina větrovek. Po obídku byl úkol jasný, pokračovat po levém břehu asi šest až osm kilometrů k Čechovu mlýnu, kde jsme měli domluvenou exkurzi v elektroskanzenu malých vodních elektráren. Cestou jsme měli možnost rozhlédnout se ze skály nad řekou a udělat si památeční fotografie. V mlýně nás potom přivítal pan Čech, poptal se kam pak máme namířeno a tak dále a nabídl nám k přenocování dvě chatky za cenu kterou si řekneme. Poté co jsme na to koukali trochu v rozpacích, nakonec nabídnul naprosto lidovou cenu za obě chatky a po krátké poradě jsme přijali, složili si tam batohy a šli na exkurzi. Čechův mlýn je z hlediska toho co jsme sledovali mlýn říční, využívající nevelkého jezu a na tento typ poměrně dlouhého náhonu. Rodina Čechů již roku 1911 zahájila přestavbu mlýna na MVE a mlýn předělala na elektrický pohon. Přebytečnou energii pak dodávala do několika okolních obcí a kamenolomu. Použité Francisovy turbíny a generátory Siemens patří k prvním na světě svého druhu, stejně jako elektrárna byla jednou z první elektráren na našem území vůbec. V létě při nedostatku vody bylo možné nasadit dieselový motor škoda a elektřinu vyráběti dále. Pozoruhodné je, že původní zařízení zůstalo na svých místech dodnes a v provozuschopném stavu. Dílem štěstěny tak máme dnes možnost vidět technicko historický unikát který přežil zločinné režimy nacismu i komunismu, přičemž liknavostí se na něm podepsal především ten druhý režim. Pan Čech dnes provozuje MVE a na původním zařízení vyrobený proud dodává do současné rozvodné sítě. Během hovoru o exponátech nám neopomenul zmínit jaké problémy má v rámci svého snažení se správou CHKO křivoklátsko která mu jeho snažení poněkud nesmyslně ztěžuje vlastní interpretací zákonů a vyhlášek. Asi jsme ho občas brali trochu s rezervou, ale jeho přístup že jsme mladí a neměli bychom dopustit aby nám neumětelští úředníci srali na hlavu nás v zásadě nadchnul. Má to být tak že my jsme páni a oni jsou tu pro nás a nikoliv obráceně - tak to moudro dobromyslného muže opakuji, určitě by měl radost. Po exkurzi jsme se pěkně rozloučili a vydali se k chatkám. Naše příbytky se nacházely louce na velikém ostrově lemovaném z jedné strany řekou a z druhé náhonem, elektrárnou a odpadním kanálem. Ve špičce ostrova bylo vodácké tábořiště s malým bufetem kam jsme zašli na párek a pivo. Udělalo se krásně jasné počasí a obloha bez mráčku dávala tušit pěknou zimu v noci. Přesto Ucho a Poky spali venku, mezi chatkami a zbytek tvrdě hnípal vevnitř.