KŮZOVÁCI - Vánoce 2006

Jak všichni dobře víte, strávili jsme s Pecou Vánoce přesně tam, kam vás posílá nadpis článku. Tato velká událost je též zaznamenána v našem kůzováckém iluminovaném rukopisu i se všemi pikantními podrobnostmi, které si budete moci přečíst, až se na ono místo (Kůzovou) dostavíte osobně.

Z Prahy jsme odjeli se zpožděním pouhé jedné hodiny oproti původnímu plánu, což je na naše poměry dobrý výkon. Na palubě našeho hypermoderního stroje panovala výborná nálada, která se v mém případě s každým bez závady ujetým kilometrem ještě zlepšovala. Ani jsem si nestačila uvědomit, co všechno zůstalo doma a už jsme rolovali po runwayi. JSME TADY! Rychle zatopit, ohřát gulášovku, dojet pro smrkovku a nainstalovat vánoční dárek pro kůzováky, který je vidět rozsvícený na fotkách. Blíží se totiž

Štědrý den,

během kterého musíme zařídit ještě pár drobností.
První z nich je opatření pravého vánočního stromku z místních hlubokých a nebezpečných lesů. Peca zabalil naši příruční pilku do igelitky tak, že tvarem připomínala kapra, takže si nás cestou kolem rybníka měřil náhodný kolemjdoucí podezíravým pohledem druhého stupně. Ještě pár kroků do houštin a už jsme začali vybírat vhodného kandidáta na prestižní ocenění „Vánoční stromeček Kůzová 2006“. Na konec se jím stal krásný, bez sto čtyřiceti centimetrů téměř dvoumetrový smrček. Na chalupě jsme ho usadili, ozdobili a už nás čekala další výzva – cesta do Velké Chmelištné a zapálení svíčky na hrobě pana Alfreda Plasse.
Přesně za osm minut od výjezdu se před námi z mlhy vynořil dušičkově osvětlený hřbitov, kde v tichém rozjímání nad posledním místem odpočinku svých drahých stálo několik osob.
„Kam to zase běžíš?! Ty jsi hroznej mužskej!!“
Ohlédli jsme se a v šeru rozeznali čipernou starší dámu a jejího, již uvázaného psího přítele, který začal kňučet.
„Vidíte, už vás odprošuje,“ dali jsme se s tou dobrou ženou do řeči. Mluvila o zajímavostech ze života své babičky, která osobně znala paní Plassovou a ještě v devadesáti třech letech uloupila pytel vápna a ze stoličky sama vybílila celou autobusovou čekárnu. Její vnučka působila dojmem že ani pro ní to jednou nebude problém.
Odpoledne příjemně uběhlo ve výru posledních příprav – aranžování šenku, výběru vánoční hudby, rozsvěcení svíček… V sedm hodin večer už se chaloupkou linula vábná vůně řízků, bramborového salátu, na talířcích se vyjímaly stočené plátky šunky plněné šlehačkou s křenem. Náš plán vyšel - Ježíšek si tu slávu nemohl nechat ujít a zastavil se na kus řízku i řeči a zanechal nám bohatou nadílku nejen v nově postaveném dřevěném chrámu před chalupou, ale také v podobě dárků pod stromečkem.

Byly to opravdu krásné Vánoce – šťastné a veselé☺