KŮZOVÁCI - Vovaku 2007

Letos jsme se bohuzel nemohli vice dopredu domluvit na nejakem delsim terminu expedice VOVAKU a tak jsme se velice strucne a narychlo shodli alespon na vikednove vyprave na reku Berounku. Celou vypravu jsme naplanovali jen nekolik tydnu pred tim, nez jsme vzrazili v terminu od 31.srpna do 2. zari 2007.

Den 1. Patek – Kemp Skryje
Sraz byl v patek odpoledne na moste na stanici metra Nove Butovice, kde jsme se take vsichni sesli v hojnem poctu Ja, Radek, Poky, Ucho, Peca a Kuca. Nekteri z nas se jeste stihli predzasobit rumem ve stancich opodal, zatimco jini se sli vyčůrat za blizskou zeď. Ale to uz se nezadržitelně blížil autobus zn. Karosa k nasi zastavce. Uvelebili jsme se na sedadlech vzadu a batohy naskladali do prostredni casti autobusu.
V Beroune nas cekal prestup na dalsi autobus, na ktery jsme meli pouze petiminutovou casovou dotaci. Takze jakmile jsme prijeli do Berouna na autobusove nadrazi, coz mnozi z nas ani nepostrehli, Ucho hbite vyrazil vyjednavat „time-out“ k ridicovi dalsiho autobusu. My ostatni jsme utvorili neco jako retez a vyskladavali zavazadla ven na zastavku. Malem jsme u toho pobrali i batoh jednoho nic netusiciho spolucestujiciho. Nakonec se prestupni manevr vydaril a my tak mohli pokracovat smele az do Skryji.
Ze Skryji jsme museli dojit jeste do kempu „Ahoj“ u reky, kde jsme meli vyzvednout lode a kde byl naplanovan i zacatek nasi plavby. Kemp byl od namesticka vzdalen asi 20 min chuze a proto jsme ani nemuseli nasazovat pochodovou rychlost jednotek SAS 6,5 Km / h s plnou polni a k vode dosli loudavym krokem. Nastesti jsme dorazili za svetla a s predstihem a proto byl vyber mista pro stany a jejich nasledene vztyceni hrackou. Stany jsme tedy postavili na rovne plose co nejblize mistni osvezovny. Zatimco se kluci pustili do stavby, sli jsme se my dva s Kucou okusit kvalitu zdejsiho toceneho G 10° a posedeli na zahradce. Po chvili jsme se uz vsichni presunuli dovnitr bliz k vycepu. Po obligatnich utopencich a nakladanych hermelinech, prisel na radu digestiv pod heslem mladez ma zelenou. Pak se nahle obevil „mistr lodnik“ z pujcovny, a my se odebrali k jeho vleku nafasovat nerozbitne plastove kanoe, diky nimz jsou nase reky v poslednich letech plne zelenacu jako jsme my.
Po navratu k vycepu se pak Ucho chopil me historicke mandoliny a spolecne s Radkem zacli vyluzovat lepe tóny těch spravných trampských písní, z dávných dob zašlé slávy velikánů jako byl Bob Hurikán nebo Emanuel Prkno. V nasi parte mame pro tento zanr jiz leta zazity vyraz ding-ding-prdy. Po kratkem pripitku na otevreni vecera opet pod heslem mladez ma zelenou, jsem zacal ostatnim vypravet zazitky z opiciho ostrova Albion, kde momentalne pobyvam. Po kratkych uryvcich jsem vsak byl vzdy prerusen dalsim flakem od nasich nejoblibenejsich Ucha a Radka, takze z vecera vznikla velmi hezka kolaz vypraveni a pisnicek – jen velmi malo nepodobna od nekterych popularnich poradu Ceskeho Rozhlasu. Po skonceni vypraveni vsak zacal vecer nabirat na sile. Hospoda se totis docela naplnila a osazenstvo nekterych stolu se zacalo pridavat ke zpevu. Nejinak tomu bylo i u „krasne“ Sarky, ktera zaujala misto u naseho stolu. Za chvili dorazila dokonce i jeji maminka. Sarka vsak po chvili odesla, zatimco maminka zustala... Po proneseni nekolika dalsich pripitku a konzumaci dalsich piv se Uchovi motoricke schopnosti natolik zhorsily, ze jiz nebyl schopen nahmatat hmatnik a produkce musela byt ukoncena. Nasi ne jiz tak nejoblibenejsi pak jeste stihli vytvorit dalsi pestrou kolaz v trave pobliz nasich stanu. Po tak narocnem veceru jsme konecne usnuli vysilenim...