KŮZOVÁCI - Vovaku 2008 2/6

Den 1. Kůzová - Kralovický potok

Itinerář trasy byl poněkud neúprosný a vyžadoval disciplínu pokud jde o ranní vstávání a odchod. Jako čas T byla stanovena 10 hodina, kterou se podařilo přesáhnout jen cca o 40 minut. Hned na úvod nám začalo docela nehezky pršet a každý z účastníků tak mohl předvést své řešení problému. Já a Poky jsme nasadili ponča přes batoh, zatímco takový Kůca to pojal po tábornicku a nechal si jen tričko. Samostatnou kapitolou byl Ucho, který odkudsi vylovil oldschoolovou modrou pláštěnku z masivního nylonu. Plni elánu jsme se vydali svižnou chůzí kolem křížku dále do hlouby lesa směrem na Kožlany. Usilovně jsme sledovali modrou značku a záhy dorazili k železniční trati u Strachovice zastávka. To byla také naše první pauza. Ucho překontroloval svojí pláštěnku a po zjištění, že jí má zevnitř zpocenou více než z venku mokrou jí přehodil na batoh a nasadil bundu. Následoval pochod do Kožlan, během kterého přestalo pršet. V Kožlanech jsme nakoupili pečivo, vodu a další drobné zásoby, poseděli jsme v místní hospůdce (jídlo bych hodnotil jako ucházející, lepší než U Šimků) a prohlédli si kostel, na kterém jsem v malé přednášce vysvětlil proč je to obyčejný barokně přestavěný, původně gotický kostel. Poky si ještě stačil sundat své památné kanady a nasadit sandále. (Pro neznalé dodám, že Poky svými o číslo menšími kanadami proslul již před dvěma lety a za tu dobu je pečlivě rozchodil a roztahoval. Nicméně s těžkým batohem na zádech se to ukázalo být nedostatečné a nohy ho opět tlačily) Následovala poněkud nepříjemná silniční etapa přes obce Dřevec a Hodyně až před vísku Buček. Nutno podotknout, že v Dřevci jsme objevili hospodu umístěnou z boku kulturáku a dali si tam pivo. Pivo moc dobré nebylo a tak povětšinou skončilo na zahrádce v tůjích. V Pokyho případě tam putoval prakticky celý půllitr. Když jsme dorazili k Bučku, napojili jsme se konečně na Kralovický potok. Kůcu sice lákal slunečník který viděl v obci, ale podle mapy to měla být hospodopustá oblast a na průzkum jsme se tedy nevydali. Ukázalo se, že máme celkem kliku, protože podél potoka vedla traktorová cesta a louky v údolí byly posekané. Tak jsme pokračovali údolím a drželo se nás odhodlání dojít co nejdále to půjde, pokud možno až na Čertovu hráz. Po nějakém tom kilometru byl náš postup náhle zastaven jinou hrází, a to sice koncem louky, která byla přepažena strmým náspem a silnicí mezi obcemi Lednice a Kozojedy. Podél potoka bylo neproniknutelné houští a tak nezbývalo než se vydrápat nahoru. Vzduch rozčíslo to si děláte prdel a Pokymu začala nabíhat trochu krize. Ta se vystupňovala po vydrápání se nahoru. Jádro pudla bylo v nehezké krajině (porovnáváno s českosaským švýcarskem), vysokém tempu a malých přestávkách. Nicméně Poky to rozdejchal a pokračovali jsme. Po chvíli nás zastihl déšť, který se stupňoval. Byly jsme za ten den docela ušlí a tak jsme našli relativně chráněné místo na louce a rozhodli se rozbít tábor. Zhruba ihned po postavení stanů, jejichž malá velikost Kůcu velmi pobavila, pršet přestalo. Nicméně už jsme byli rozbalení a tak se všichni různě uvelebili, každý si uvařil nejrůznější večeři a následoval grog a pokec v poloze ležmo. Kůca přenechal místo ve stanu plně k dispozici Pokymu a po tábornicku si ustlal na celtě mezi stany. Následovala klidná, snad i bezdeštná noc.