KŮZOVÁCI - Vovaku 2008 3/6

Den 2. Kralovický potok - Richardka

Ráno bylo hodně ve znamení rosy a jemné mlhy, která se zvedala nad loukou. Stany se nám během noci zevnitř pěkně zapotily. Nicméně to vypadalo na hezký den a tak jsme posnídali, poponesli stany na slunečnou část louky aby oschly a ne později než v 10 hodin už jsme byli v plné polní. Velmi brzo také skončily posekané louky a ukázalo se, jak dobře jsme zvolili místo k přenocování. Úsek který následoval byl totiž svým způsobem nejkrásnější a nejdrsnější zároveň. Údolí se velmi zúžilo a terén byl zarostlý a neprostupný, s nutností často brodit vodou. Naší spásou bylo, že tam zřejmě před nějakým časem projel lesnický traktor, takže se dalo jít v jeho stopách. Tím jsme se o okolní džungli spíše jen odírali, protože kdybychom se tam měli prodírat, tak tam pravděpodobně ještě jsme. Byl to opravdu pěkný kus přírody, kam turisté moc nechodí. Čertova hráz, sama o sobě nikterak zvlášť hezká, byla pomyslným předělem. Dále už to totiž bylo přeci jen trochu snazší a více projeté. Přesto meandrující koryto prověřilo odolnost nás i našich bot proti vodě. Po příchodu na soutok Kralovického potoka se Střelou jsme museli vyhodnotit situaci. Vycházkovou odbočku na Kozojedy a Liblín, která byla v původním itineráři, jsme se rozhodli neuskutečnit už zřejmě den předtím. Zavrhli jsme také variantu prodírat se podél toku Střely, protože jak psali staré Trempoviny č.47 , původní žlutá stezka byla zrušena kvůli častým povodním a strhávání lávek. No vodou se nám brodit nechtělo a tak jsem šli po zelené značce přes zalesněný hřeben. Než jsme však zamířili v les, neopomněli jsme se osvěžit v hospůdce v obci Dolní Hradiště. Přívětivá hospodská nám nabídla vynikající bramborovou polévku a chutné párky. Protože venku mezitím dost vydatně pršelo neváhali jsme a vydatně to zapíjeli pivem. Chvíli to vypadalo na možnou vzpouru proti Uchovu pochodovému tempu a fakt je, že na fotografické výstavě ve velkém sále hospody jsme se ploužili jak naprcaný kačeři. Nakonec však zvítězil sportovní duch a vydali jsme se na cestu. V lese nás poněkud překvapila vyasfaltovaná cesta, takže jsme postupovali sice rychle, ale neradostně. Kolem 18hod jsme doraziliy k hájovně Richardka. Jednalo se zjevně o starší stavbu s pěknou verandou. Chvíli jsme se dohadovali, jestli nedojdeme ještě do nedalekých Nebřezin, ale nakonec jsme to zhodnotili tak, že máme dost vody a je to tu natolik hezké, že v Nebřezinách těžko bude lepší nocleh. Tady to opravdu bylo příhodné, pod verandu jsme se všichni krásně vešli i v poloze ležmo, navíc tam byl stůl a židle ze špalků, tažke jsme se dali do odpočinku a vaření večeře. Poky se naplno vytasil se svými KDP (krizová dávka potravin) což se ukázalo být dobrý jídelním setem. Během večeře prověřil funkčnost verandy krátký deštík a po večeři jsme si udělali hezký večírek. Kůciš vytáhl z babochu konzervu jahod, nalil jí do ešusu a zalil to půllitrem rumu. Výsledek byl, že jsme jedli rum lžičkou a občas v tom plavala jahoda. Následoval ještě grog z dalšího půllitru a tím jsme vyčerpali všechny KDR (krizová dávka rumu). Pro zpestření jsem večer seznámil účastníky výpravy se specifickými rysy Santiniho staveb a předčítal jim moudra Profesora Mojmíra Horyny, z nichž si to nejbizarnější dovolím pro pobavení čtenářů odcitovat: KŘIVKA A VERTIKÁLA JAKO ZÁKLADNÍ KOMPONENTY ŘÁDU FOREM ARCHITEKTUR J. B. SANTINIHO Kompozice Santiniho staveb ignoruje vědomě zákony skladebnosti hmotných těles. Estetickou »nehmotnost« architektonických forem konstituují výrazně ře¬zané profily a nápadná linearizace. I vztahy mezi tvary a jejich kompoziční sestavy určují zákonitosti lineárního rozvrhu plochy spíše než tektonická pravděpodobnost. Některými motivy Santini přímo travestuje tektonické prin¬cipy v paradoxně vyhrocených řešeních. Moment ironizace klasických kompo¬zičních principů a snad i zákonitostí hmoty vůbec je reversem Santiniho kon¬cepce ideální architektury. Horyna M., Jan Blažej Santini-Aichel. Praha 1998, s. 15.