KŮZOVÁCI - Vovaku 2008 4/6

Den 3. Richardka - R.S. Doly Bílina

Po probuzení na Richardce a raním rituálu jako snídaně a použití přilehlé kadibudky jsme svižným krokem sestoupili z lesa do Nebřezin. Zde následovala prohlídka pravděpodobně nejzbídačenější Santiniho stavby, tzv. Konedlova domu a přednáška o soše a kultu sv. Jana Nepomuckého. Pokračovali jsme proti proudu Střely dále po zelené až do Plas. Zde jsme měli několik důležitých úkolů. Prvním bylo najít obuv, kde si Poky koupil zjevně velmi ucházející celokožené pohorky. Své legendární kanady pak odnesl na poštu a poslal si je domů v balíku, což je super nápad. Následně jsme provedli nákup a doplnění vynulovaných zásob KDR. Zvláštní bylo, že poté co jsme postupně prošli krámem a každý vzal láhev rumu si prodavačka stoupla před regál a téměř jako by k němu nechtěla Kůcu pustit. Asi se bála abychom jí všechen nevykoupili. Následoval vydatný oběd v restauraci u Rudolfa II podpořený několika pivy. A pak pochod kolem kláštera dále mimo město. Za městem se zelená stezka změnila ve stezku kozí. Pořád nahoru od řeky, zpátky dolů, traverz po skále a znovu. K tomu jsme nesli i zásobu vody a musím říct, že na mě toho bylo trochu moc a ztrácel jsem na rychlosti, nikoliv však na duchu. Jelikož jsme v Plasích strávili 3-4hod, blížil se pomalu večer. Došli jsme do Mladotic zastávky a začali luštit v mapě, jak bychom vyřešili hospodu. Všechny v mapě zakreslené byly dost daleko od trasy a padla i myšlenka se svézt jednu stanici do Mladotic vlakem, tam dát hospodu plus přespání za vesnicí a další den se vrátit k řece a pokračovat. Nakonec ale zvítězila vůle jít dále podél řeky, že třeba budeme mít štěstí. Kůca na to sice prohlašoval, že to tam zná a že je to hnědá oblast kde nic není, ale šel také. Neušli jsme ani půl kilometru a objevila se vypálená cedule bufet 400. Zazněla sice hláška, že ten to tu ceduli vypaloval už dávno nežije, ale bylo to nic ve srovnání s tím když jsme se po pár krocích přiblížili jakémusi rekreačnímu středisku a Kůca pronesl památné Jó tady už jsem chlastal. A opravdu, rekreační středisko dolů Bílina již Kůca znal ze své předchozí výpravy na čundr po této oblasti. Naštěstí měli otevřeno a Kůcu si tam nepamatovali, tak jsme se uvelebili na venkovní terase a dali si tekutý chleba. Další co tam měli byly totiž jen utopenci bez chleba. Když se začalo smrákat vyrazil Ucho s Pokym na obhlídku a našli vhodné místo k noclehu hned za táborem. Proto jsme chvíli před zavíračkou začali prohlašovat cosi o nočním přesunu do Strážiště a pod rouškou tmy se pak přesunuli za tábor. Zde následovala grogová smršť a spaní pod širákem, s tím že stany postavíme jen pokud začne pršet. No cca ve 3 hodiny mě vzbudilo kapání na obličej a vypadalo to, že se rozprší. Ucho se také probudil, tak jsme postavili stan, během stavby si Ucho omylem zapnul blikání na čelovce a málem se z toho poblil. Poky a Kůca ovšem nijak nereagovali. Zkoušel jsem je vzbudit, Pokymu jsem svítil baterkou do očí a třásl s ním za volání policie, vstávat, nicméně je to stejný narkotický typ jako Kůca, který jen zaskřípal zubama a spal dále. Pršet skoro přestalo, tak jsme si řekli, že nemá smysl stavět jim stan, stejně by jsme je do něj nedostali. Šli jsme spát a do rána už moc nepršelo.