KŮZOVÁCI - Vovaku 2008 5/6

Den 4. R.S. Doly Bílina - Rabštejn nad Střelou.

Ráno jsme s Uchem vstali hodně brzo a sbalili stan, aby nebyl z tábora vidět. Vůbec bylo vhodné se raději rychle přesunout. Pokymu se ze spacáku evidentně nechtělo, pozdější informace o tom, že jsme měli postavený stan ho evidentně překvapila. Kůciš si pochvaloval druhou celtičku, na což Poky opáčil že jsme jí ještě neviděli a opět byl vyveden z omylu, že Kůciš jí za deště použil. V osm hodin již jsme pokračovali údolím a vystoupali do obce Strážiště. Na místní autobusové zastávce jsme vytáhli vařiče a za nevěřícných pohledů projíždějících řidičů jsme si uvařili snídani a spořádali i další jahody s rumem. Kulturní vložku nám obstarali děti z neznámého tábora, jejichž bojovka vedla kolem našeho sezení. Bonusem této zastávky pak bylo přilehlé WC, které jsme úspěchem použili. Takto občerstveni jsme se vydali na další pochod, cesta později vedla téměř výhradně podél řeky, člověk si připadal jako někde v Kanadě. Cestou jsme minuly pár mlýnů, za všechny uvedu legendární Čoubův Mlýn a zejména Kozičkův mlýn, kde nás velmi pobavila cedule informující o historii místa. Zejména pasáž o nájemci mlýna, který byl znám tím, že se všude dobře pojistil a pak vyhořel. I tak se stalo, že i Kozičkův mlýn vyhořel. Mlynář, v té době sedící v hospodě v Žihli pak dělal jako že z toho omdlí. Poté si pořídil malé hospodářství v Žihli, ale místní mu jasně dali najevo jestli vyhoříš i tady, tak tě chytíme a hodíme tě do ohně. Cesta nám rychle ubíhala, což bylo dáno jednak vidinou piva v Rabštějně, ale také tím, že jsme upustili od dlouhých přestávek během kterých se člověk jen rozbolavěl. Kousek před Rabštejnem Ucha začala trápit achilovka, takže si rázem vysloužil přezdívku Achiles. Přes tyto obtíže jsme na ranč dorazili někdy mezi druhou a třetí hodinou a dali si k jídlu Trampskou baštu. Následoval příjemné posezené na verandě, pokec, čtení textu o klášteru v Plasích, pozorování koní a života kolem nich a následně ještě večeře kuřecí prsa SueLynn. Telefonicky jsme se pokusili spojit s Jiřím, kdy že nám to jede bus, nicméně Jiří žádný neobjevil. U místních jsme se tedy doptali, že bus jede ráno v 6:20 z parkoviště a pak možná odpoledne. Když se začalo stmívat vyrovnali jsme účet a zamířili do strašného kopce nahoru do městečka. Plán byl přespat na zřícenině, kde se nám po chvilce hledání podařilo najít krásné místo. Následoval neodmyslitelný grog, pokec, ďábelské tousty s knackebroty a spaní pod širákem. Bylo to asi nejhezčí spaní co jsme zažili.