KŮZOVÁCI - Kůzovský víkend

Tento krásný kůzovácký víkend jsme strávili na chalupě v sestavě Peca, Poky, Ucho, Kůca, já, Pepíno a k velkému nadšení všech také nejmladší účastník – Verča Panušková.

Já a Kůca jsme vyrazili z Prahy až odpoledne po práci. Cestou jsme na Palmovce nabrali Pepína, který už byl posílen několika kousky v rozverné náladě. V Řeporyjích jsme se stavili pro Pokyho a pak už jsme to směřovali do Chýně pro pivko. Protože příkaz zněl jasně – „místo piva radši rum“ –, nakoupili jsme jen „pár piv“. Z nich se po přepočtu vyklubalo pouhých 30 PET lahví, tj. 90 piv. Na co sud, to je zbytečně moc:-)
Ještě jsme se cestou zastavili nakoupit nezbytnou KDR (= krizovou dávku rumu) a pak už jsme si to hasili přímo na Kůzovou, kde už nám chaloupku vytápěli Peca, Poky a Verča ve švihácké červené teplákové soupravě. Nažhavili jsme hotdogovač a rozseděli se v šenku. Některým zábava sice moc dlouho nevydržela – Pepíno vytuhl dřív, než stihl dopít první pivko –, ale byla bujará. Chýňské pivo nám chutnalo jako vždycky a rumem se rozhodně nešetřilo.
Sobota probíhala v pracovním duchu. Od rána se všichni pánové podíleli na sekání trávy, „úpravě“ zadní zahrady, opravila se prý také střecha (to nevím jistě, neboť jsem si zrovna vychutnávala zdravého odpoledního šlofíka). Počasí bylo pěkné, ucho absolvoval s Verčou několik výletů do okolí a já se rozhodla, že si se slzou v oku zavzpomínám na letní běh Matěje Kuděje a zaběhnu si tu stejnou trasu. Slza byla ale asi příliš těžká, neboť jsem doběhla s jen o něco lepší časem než v létě, a to bez piv. Z tohoto zážitku proto vyplynulo jedno důležité ponaučení: „Když běhat, jedině na pivo!“
Večerní zábava byla opět veselá, tentokrát jsme si program zpestřili společenskými hrami. Nejdřív jsme si zahráli hru Česko, u které byl Poky jako již tradičně nasupený, ba nasraný. Pro mě ale hra byla velkým přínosem – v sázce s Kůcou o to, v jakém kraji leží Svitavy, jsem vyhrála basu šampusu. Pak jsme si zahráli ještě „krávy“ neboli Šestá bere, ale když nám i základní matematika začala dělat problémy, radši jsme se věnovali už jen povídání a popíjení – někteří až do rána.
V neděli se nám už podruhé za tuto sezonu poštěstilo uvítat návštěvu Navrátilových. Kryštofovi rodiče se vydali na výlet do okolí a Kryštof zůstal s námi na chalupě – jednak nás chtěl oblažit svou vzácnou přítomností a jednak měl chuť na pivo:-)
Ucho s Verčou vyrazili do Prahy hned brzy po poledni a my ostatní ještě poseděli s Kryštofem. Poky měl už od rána slinu, a protože pankáč pije v neděli, tak se toho nebál. Jako záminka mu posloužilo, že zachránil draka. Pepíno totiž odněkud vytáhl originál draka z Číny – moc pěkný, český vítr byl na něj ale asi moc silný, a tak se utrhl a lítal si svobodně nad Kůzovou. Neohrožený Poky se za ním vrhl krpál nekrpál, škarpa neškarpa, kopřivy nekopřivy a nakonec ho vítězoslavně přinesl trošku potrhaného zpátky na chalupu. Což byl důvod k oslavě! Když jsme ho odpoledne nabírali do auta, byl už v tak pohrouženém stavu (vratký krok, úzké štěrbiny namísto očí, těžkopádná artikulace), že celou cestu spokojeně prochrupkal jako neviňátko. Jen občas se zničehonic probral a zvolal: „Ale tentokrát jsem neusnul!“ a pak zase upadl do hlubokého nevědomí. Probralo ho až v Praze aroma ruské vodky. Myšlenka jít do kina ho naštěstí opustila, zato si však umanul, že ještě půjde s Pepínem do hospody. Díky bohu k tomu nedošlo.
Zato zbytek posádky nespal, Poky na ně asi přenesl svou „chuť“. V autě se Pepíno, Peca a Kůca (já jsem řídila) vrhli na poslední pivko s takovým nadšením, že jsme cestou ještě zastavovali v Chýni dokoupit další. Veselá jízda se završila pár panáčky zmíněné pravé ruské vodky, kterou nás Peca pohostil před domem. Poky nakonec bez dalších ambicí šťastně odvrávoral domů, my jsme odvezli Pepína do hospody na Palmovce a sami pak odfrčeli domů, abychom si po náročném víkendu konečně odpočinuli.
Nutno ještě podotknout, že v šenku bylo tentokrát narváno – v roztodivných polohách tu obě noci „přespávali“ hned tři strejdové – Poky, Pepíno a Kůca. Asi byli unavení, jak konstatovala Verča:-)
Za sebe musím říct, že tento víkend byl jedním z nejlepších, které jsem na Kůzové doposud zažila. Dokonce ani Verče se nechtělo odjíždět.
Už se všichni těšíme na říjnovou drakiádu!