Vovaku 2014 - Den III. etapa Třešť - Brtnice

Ranní probuzení na multilůžáku bylo vtipně komentováno, že je to čundr jak má bejt, samé hotely a příště že bude místo batohu stačit kreditka. Ucho si to "jurkiště" fotil aby mu to rodina věřila. Kůca ještě dodal že není nad to pustit si ráno na čundru k snídani ČT24. Pomalu jsme se zvedli a Ucho jen co si nazul botu začal úpět, že ho ta noha bolí jako v permanentní křeči. Popajdal s námi po městě, ale velmi brzo to vzdal, rozloučil se, a vyrazil na svou strastiplnou cestu domů. Nám nezbývalo než kopnout do vrtule a dohnat co jsme předchozí den neušli. Dlouhé stoupání kolem rybníků a pak stále lesem vzhůru. Po hodině či dvou jsme došli na místo turistického odpočinku kam jsme chtěli dojít o den dříve a dali si tam sváču. Následovalo klesání do obce Suchá. Kůciš s Jiřím vedli výpravu a na návsi vyhmátli hospodu s Ježkem, který vždycky bodne. Bohužel tenhle nezapíchal, neb měli zavřeno a naše obličeje posmutněly. Náhle začal na hlavní brzdit podivný autobus, Kůciš jen zvolal "to si děláš prdel" a už upaloval tu pojízdnou prodejnu dohnat. Za chvíli jsme měli doplněné zásoby a místo Ježka do sebe bodali Bráník. Pojízdnou prodejnu vystřídala pojízdná masna a chlapíci nám poradili že nedaleká zelenina může sloužit jako další zdroj piva. Také že jo, navíc začalo pršet a tak jsme se s další dávkou bráníků přesunuli do místní autobusové zastávky a přečkali krátkou přeháňku. Následoval přespolní pochod skrz osadu Sokolíčko až do městečka Brtnice. V tomto malebném historickém městečku jsme se usídlili v radniční restauraci a začali objednávat piva a jídla. Musí se nechat že tak luxusní růžovoučkou vepřovou panenku na švestkách jsem asi nikdy nejedl a ani ostatní jídla nebyla špatná co se tak pamatuji. Blonďatá servírka nosila piva v sympatickém tempu, leč nechtěla nás nechat přespat přímo na zahrádce. Místní borci nám od piva radili že údolí Brtnice je krásné a že tam je pár míst k přenocování. Chtě nechtě, blížil se večer a tak jsme se museli rozloučit a zvednout. Za městem najednou vidíme Kůcu jak odhazuje batoh u cesty, loví něco z torny a za chvíli už mizel v houští s toaletním papírem. Prý to bylo jak se říká o chloupek;) Pokračovali jsme dále a nechali město za sebou. Došli jsme k rybníku, kde by to sice šlo, i ohniště tam bylo, ale bylo to celé takové otevřené a tak jsme si řekli že to ještě kousek zkusíme. Pomalu začala padat tma a my stále ne a ne najít vhodné místo. V čase skoro za pět minut dvanáct - tedy před totálním soumrakem jsme však narazili na trampské tábořiště přímo u říčky, s ohništěm a sezením, včetně přístupu do vody. Skutečně ideální flek. Rozbili jsme jurkiště, rozdělali oheň a dokonce se někteří odhodlali vykoupat - v rámci odhánění vlků. Nutno říct že říčka byla příjemně studená, ale ne moc a byl to prostě jeden z těch zážitků kdy pocítíte učiněnou quintessenci života.