Čarodějnice 2005

Tak se nám rok s rokem sešel a byly zase čarodějnice. Jako každý rok jsme se opět sešli, abychom oslavili odchod zimy a příchod teplejší části roku. Nyní se vám pokusím nastínit jak vše probíhalo a budu se snažit, aby můj článek tentokrát nemusel být cenzurován (oceňujeme snahu a cenzurujeme – pozn. red.).

Příprava začala již v úterý. To jsme si s Kůcou udělali menší výlet a nasadili kukačku do hnízda a se slovy čekej, ale můžeš i vyrůst jsme se opět vydali k domovu. Nutno podotknout, že onou kukačkou byl soudek kozlíka a hnízdečkem sklep pod šenkem. Pivečko bylo pak na pátek náležitě vychlazeno a ustáleno.
V Pátek 29.4.2005 vyrazila sestava Ucho, Kryštof, Poky směr Kůzová se zastávkou v Globusu, kde vyzvedla objednanou předuzenou vepřovou kýtu. Ihned po příjezdu jsme zatopili v šenku a v kuchyni. To znamená, že jsme otevřeli okna, aby se vyrovnala venkovní teplota s vnitřní zimou. Pak jsme vyložili náklad a vrhli se do horečných příprav na třídenní pobyt u ohně. Posekali jsme trávu, vyčistili ohniště, odborně nainstalovali, vyvážili a zkalibrovali rožeň a konečně navozili dřevo blíž k ohni. Ucho chtěl ještě zprovoznit naše počítačové multimediální Hi-Fi, ale zde se musím přiznat, že jsem začal záměrně zdržovat, neboť jsem nechtěl o práci připravit Pecu s Janou, které jsme čekali každým okamžikem. No a povedlo se.
Po příjezdu týmu PeJa (Peca, Jana) jsme nakořenili kýtu, kterou jsem s bičem v ruce ochránil před uždibovačem Kryštofem a chudinku nedočkavou jsme ji konečně dali na oheň. Vzápětí vylétla kukačka z hnízda a skoro všechno bylo fajn. Jediné co nám kazilo radost byla skutečnost, že Hi-Fi, které skutečně dotáhl Peca, záhadně nefungovalo.
Okolo desáté dorazil Kůca, zanadával na svoje dnešní pracovní nasazení a s chutí si vzal i na Kůzové přesčas a začal opravovat Hi-Fi. Vyměňoval v tom PC snad všechny možné i nemožné díly, domlouval, poté hrozil a nakonec rezignoval.
Kůca nás v průběhu večera naučil též dvě opravdu výborné hry. Princip první hry je, že na někoho ukážete prstem a vydáte zvuk, který sice nejde písmeny vyjádřit, nicméně se o to stejně pokusím: “EEEEUUUUAAAA“ dva okolosedící u nešťastníka, na kterého se právě ukazuje a vydává tento zvuk se na něj nakloní a vydají stejně debilní zvuk. Tím byla nešťastníkovi předána funkce debil a ten jí zase předává dál. Druhou hru jsem vzhledem k intelektuální náročnosti hry první, nebyl již schopen pochopit a tudíž ani hrát.
Dál následovaly dva překrásné horké dny plné pohody u ohně a se spoustou jídla a nutno přiznat, že i nějakého „decentního jemného“ pití.
Za zmínku ještě stojí výlet k rybníku, kde jsme obdivovali labutě. Kůcu trošku štvaly, protože mu v hlavě dozrával naprosto geniální nápad, který mohl napadnout snad jen muže dosahujícího Kůcových kvalit. Počkal si, až operní opeřenci odplavou dál od břehu a pak už jsme jen slyšeli slovíčko HUPS! od Kůci, který už nemohl udělat krok zpět, neboť nohama už nebyl na molu a rychlostí torpéda vypuštěného z letadla zajel pod hladinu, kde brzdil o bahno. Trošičku nás tím skokem pocákal, ale přesto tím způsobil škody asi jako piloti kamikaze (u sebe totální destrukce, cíl téměř nepoškozen). Ale kdo by občas neměl chuť jen tak skočit oblečený do rybníka…
Na neděli byli objednáni dva řemeslníci - klempíř (krycí jméno Obrázek) a plynař. Nejdřív přijel Obrázek. Začal: „Ahoj, jaký jste měli čáry“ a bylo na měm vidět, že pod tetováním, které pokrývalo různě jeho tělo, se skrývá velmi sympatický člověk. Ano taky slavil čarodějnice a vypadal, že to bude pohodář. My jen doufáme, že v pohodě udělá i jeho práci (zatím se neozval - pozn. red.). Očíhnul střechu a jako všichni klempíři nasliboval hory doly, jen zlatou metalízu na komín mi rozmluvil.
Potom přijel plynař. Byl zavalitej, jako kdyby ta 12-ti kilová kýta byla z něj. Nechal si ukázat co po něm chceme, řekl jak to máme připravit a že prej až to budem mít, tak se máme ozvat a vše bude uděláno ke spokojenosti obou stran.
O úklidu a zoufání, že už odjíždíme, se již rozepisovat nebudu, protože tyto nostalgické pocity všichni dobře známe. Na příštích čarodějnicích se setkáme třeba i s tebou milý čtenáři.